Vzpomínám na ně ráda, ať už na Vánoce v dětství nebo později v naší mladé rodině. Tak, jak je udržovala babička, tak maminka, tak potom já a dnes moje děti. Vždycky to pro nás byly svátky lásky, pohody a rodinné pospolitosti.

Nesháněli jsme, jak tady někdo psal, za ničím jsme se nehonili. Prostě byli jsme spokojeni s tím, co běžně bylo a nám to stačilo. Měli jsme vše, co jsme potřebovali. Vždyť rodiče se z práce vraceli domů až k večeru a ani by na zvláštní shánění neměli čas. Pracovalo se i v sobotu a tak především maminka byla ráda, že všechny přípravy stihla ke své spokojenosti.

Na Štědrý den bylo nejvíce práce dopoledne. Pomáhali jsme mamince v kuchyni, a když jsme byli větší, i tatínkovi se zdobením stromečku. Odpoledne jsme chodili k oběma babičkám popřát pěkné svátky, a pokud bylo nasněženo, šlapalo se nám pěkně pěšky do sousední vesnice. I na předky jsme pamatovali, takže cestou jsme navštívili oba hřbitovy, to už byla tma, a návštěva rozsvíceného hřbitova byl pro nás zážitek. Většinou jsme potkávali známé a sousedy a také jsme si se všemi přáli.

Doma už bylo všechno nachystané. Záclony na oknech i bílý ubrus na slavnostně prostřeném stole byl po okrajích ozdobený smrkovými větvičkami, cukroví, vánočka, ovoce, oříšky na mísách, papírový betlém. Maminka dochutila a nalila do mísy rybí polévku, osmažila ryby, přinesla na stůl bramborový salát. Všechno muselo být připravené včas na stole, od večeře se neodcházelo. Tatínek obstaral domácí zvířata, o Štědrém večeru žádné nesmělo mít hlad, a přinesl zásoby topení ke kamnům.

Před večeří se maminka za všechny pomodlila a pak jsme si chvilku všichni tiše vzpomněli na ty, co již mezi námi nebyli. Bylo to vždycky dojemné. Potom jsme vstali a vzájemně si popřáli šťastné Vánoce a hodně zdraví. Mohlo se večeřet. Po večeři zvoneček zazvonil, prskavky a svíčky se rozsvítily.

Byli jsme spokojeni se vším, co jsme pod stromečkem našli. Běžné bylo oblečení na zimu, pro děti hračky, nejdříve panenky a kočárky, ale hlavně knížky. Těch nakonec byla pěkná hromádka, byly pro celou rodinu a celé vánoční svátky jsme četli. Do knihovničky postupně přibývala dětská poezie, pohádky a knížky o dětech, ale později, když knížky kupoval tatínek, už jsme četli samou dobrodružnou literaturu. Moje nejoblíbenější knížka byla Robinson Crusoe.

Vánoce se u nás nesly v duchu slavnostní rodinné pohody a kouzelné atmosféry Štědrého večera. Dodržujeme lidové zvyky – zavěšujeme jmelí, na zahrádce stříháme barborky, pojídáme kousek vánočky s medem před večeří, po večeři pouštíme lodičky života, odlíváme vosk, obracíme hrníčky štěstí, krájíme jablko, schováváme rybí šupiny, posloucháme koledy, zapalujeme františky, sypeme purpuru. Jako mladé holky jsme chodily na zahradu ,,třást bezem“, později i moje dcery. Štědrý večer máme spojený s domovem a vánoční svátky pak se vzájemnou návštěvou v širší rodině.

Moc ráda vzpomínám i na vánoční volno, kdy jsme jako děti mohly přespávat u babičky a dědy. Večer, když jsme se rozloučily s ostatními dětmi na klouzačce, vracely jsme se za tmy domů promáčené, namrzlé oblečení jsme dávaly sušit k roztopeným kamnům. Na okraji plotny už čekal horký čaj a smažené vánoční klobásy. Před spaním jsme si všichni vyprávěli nebo poslouchali pohádky z rádia a pak usnuli společně s prarodiči v  postelích s velkými pruhovanými peřinami. Tyto chvíle jsou nezapomenutelné.

Vánoční čas pro mne dodnes zůstal obdobím štěstí a klidu. Člověk nepotřebuje dostávat dary či shánět kdovíjaké věci, má-li domov, rodinu, přátele, žije-li v míru, je-li zabezpečen a relativně zdráv, nebo je-li o něho dobře postaráno, má dar prostý a přesto největší.