Nemohu uvěřit (dvakrát počítal) - letos již 11 let co byl vyfocen můj prvorozený vnuk na Václaváku.Jeho postoj vyjadřuje smutek, se kterým se dnes o Vánocích ztotožňuji (2022).Jak nám dříve narozeným těch jedenáct let proběhlo, smutek i radost, že jsem ten čas mohl odžít.Píši tyto řádky, a myšlenkami jsem u všech mladých, zvláště u svých milovaných.Porovnávám Boříkův život od doby, kdy byla pořízena fotka, to od Mikuláše si užíval pět let věku, dnes, nyní již se rozhodoval co dál, porovnávám sebe se všemi datumy mého života.
Moje přání je,aby mladí využili strávený život lépe než já, využili možností, které mě chyběli, "vytyčte si své cíle ať se shodují se sny, které dnes máte!" Není výběru, kolik času na to máte, nerozhoduje váš dnešní věk.
Ale mějte na mysli -Tahle země není jenom pro mladý!

S přátelským pozdravem
Petr Toman