Láska nepřichází jen tak. Já osobně bych za ni byl vděčný. Nevěnujte svým kritikům tolik pozornosti. Co je tady důležité? Aby byl Váš cit opětován. Noc víc.

Dobrý den myslím že se opravdu zbytečně trápíte. Užijte si hezký podzim života s člověkem který vás má rád. Děti mají své životy a vy byste seděla sama doma.

Myslím, že každý z nás má právo žít svůj život podle sebe (pokud nikoho neomezuje a neubližuje). Tak prosím, pokud jste milí potomci, příbuzní, sousedi... svědci toho, že jsme šťastní, máme se s kým objímat, smát se a sdílet radosti i starosti, přejte nám to. 1. Vás neobtěžujeme 2. Se můžete inspirovat hezkým vztahem. Nejdůležitější na světě je totiž LÁSKA.❤️

Vydržte a nenechejte si nikým do svého života mluvit. Na to nemá nikdo právo, ani vaše děti. Člověk by měl udělat vše pro to, aby byl šťastný. Vy nikomu neubližujete. Naopak. Ještě poznámka: při studiu rodinného rodokmenu jsem si všimla zajímavé věci. Při úmrtí se hodně často stávaly takovéto případy. To mě překvapilo, tak jsem si o tom něco nastudovala a zjistila jsem, že to bývalo běžné. Lidé by z ekonomických i jiných důvodů těžko mohli zůstat sami, proto hledali nového partnera nebo partnerku nejdříve v okruhu rodiny. Takže tahle situace byla naprosto normální a výhodná pro soudržnost široké rodiny. I za cenu, že tam žádná velká láska nevznikla. Vy máte navíc štěstí.

Nevím, kde berou děti tu drzost řídit rodičům život, bojí se o dědictví? Můj život, moje věc, myslím ale, že pokud nejsou vztahy v rodině narušeny ještě něčím dalším, tak je velká šance, že se to nestane, u nás respektujeme jeden druhého, každý může mít názor jiný, ale ničit si kvůli tomu vztah matka x dcera? Stejně tak je špatně, když rodiče mluví dospělým dětem do života, můžu si myslet co chci, můžu vyslovit názor, ale nechat rozhodování na nich a respektovat jejich volbu.

Paní Jano, dělejte to, co vás těší. Jestli to je pro dcery tak špatné, tak je pošlete na nějaký kurz, kde jim řeknou, jak se žije ženám v 21. století. Možná by jim pomohlo přestěhování do jiného města, nevím. Ale to ony mají problém, ne Vy. Asi si je nechcete rozzlobit, ale nemyslete si, že Vám vše vynahradí, když jim ustoupíte. Nedělejte to, do Vašeho života jim nic není!

Milá paní, to nikdo nevyřeší za vás. Chápu, že vy ženy se z toho musíte vypovídat. Já osobně si do života nenechám kecat, ani od dětí. Tím neříkám, že mé srdce je směrem k nim uzavřené, protože se mi jejich názory nemusí líbit. Jindra

taky nikomu,nerada radim,každy ma žit,jak mu to vyhovuje.Našla jsem si vdovce,samozřejmě,jeho děti na mě žrli,moje dcera je rozumn a bere to tak,že nejsem sama.Některe veci nechtěji děti slyšet.Užveejte dokud to jde

Já prostě nechápu, co autorka Jana řeší. Její dcery s vnoučaty u ní jistě nejsou denně. Ona už je v důchodu, takže má plno volného času. Ten jde rozdělit mezi rodinu a svoje zájmy, koníčky a aktivity. Jen je potřeba na to koukat s rozumem. Ty děti a vnoučata, s těmi jsme tu jeden pro druhého navzájem, jsme rodina, kde chybí děda, ať z jakéhokoli důvodu. A rodina vždycky budeme. Jakýkoli pan zvenčí může i nemusí přijít a taky kdykoli z našeho života může zmizet. Ty děti zůstanou. Budou naše pořád. Známá si také žila svůj život. Dlouho rozvedená, dlouho vypadala mladě a dobře. Těch známostí, co vystřídala, hledala velmi aktivně, adepti byli proklepnuti při první příležitosti komplexně, abychom si rozuměli. Dnes je z ní zmíněná paní dle předchozího diskutéra pana J.M. Známá už nevypadá, že by lovila ani pasivně. Je totiž ráda, že si dojde na nákup a donese si to domů. Líto mi jí tedy je, ale na druhou stranu, žila si po svém a na děti a vnoučata neměla nikdy čas. Měla přece právo na svůj život a na užívání si. Je si toho velice dobře vědoma. Ty děti k ní podle mě přestaly chodit už dávno, protože ji nezajímaly. V době rozvodu byly čerstvé dospělé stejně jako ty moje...přesto je mezi námi hodně velký rozdíl. Já žila pořád stejně a nechovala se jako puštěná z řetězu. Čas na vnouče jsem si vždy udělala a toho pána, kterého jsem opravdu náhodou potkala,beru jako bonus. Mám se na koho těšit, hodně mi život obohatil, mně to stačí, jak to je,nechci víc, než můžu dostat. Když mě známá lákala ke společným akcím, dovoleným, kultuře, samozřejmě za prvotním účelem lovu, upřímně jsem ji řekla, nemám ani čas ani zájem. Mám i teď koníčky, i když už ne tolik a myslím, že čím je člověk starší, tím trapnější je, dělat ze sebe něco, co nejsem. No a která jsme na tom dnes líp....já s dětmi kontakty nepřerušila kvůli řadě cizích chlapů, pomáháme si navzájem dál, můj dobrý známý za mnou jezdí dál, je to léty prověřený vztah, a na to, abychom si rozuměli, spolu přece bydlet nemusíme. Výlet, večeře, noc, zavoláme si, zasmějeme se, poradíme si, za ty roky se i v našich rodinách ledacos změnilo, a pomalu stárneme. Člověk má umět být i sám a žít v souladu sám se sebou. Nejít proti přírodním zákonům, necpat se, kam nepatří. Znám obyčejné lidi, obyčejné, jako jsem já sama, někdy se až musím smát, jak najednou mají pocit, že musejí všechno dohnat, zviditelňovat se, upozorňovat na sebe, v klidu si žiju po svém, jsem ráda za to, co mám, dalo práci dělat pořádně svou práci, vybudovat si po rozvodu své bydlení, pomoct i těm dětem, které budovaly, kéž by člověku neubývala síla a nechyběl elán, protože pořád i v tom důchodu mám svoje plány, cíle, samozřejmě s ohledem na svůj věk a možnosti. Někdo má potřebu ohromovat lidí novými známostmi, já ne, někdo prostě musí někam vyjet, vyfotit se tam a dát na facebook, já ne, ať si každý žije, jak umí. Ovšem, těm důsledkům, zda to tak byla nejlepší cesta, to každý jednou uvidí sám. Zda to bylo pro něj dobře. Moje známá spadá do kategorie , o které by pan J.M. zřejmě to kolo fakt neopřel....

Podívejte se na seznamky jak ženská v 70 letech hledá mladýho 50 letého chlapa...proč asi ...asi měla doma impotenta a teď na stará kolena to chce dohnat....pro mě zoufalá a směšná ženská....o takovou bych si neopřel ani kolo....

Trošku bych se zastala paní Hany Štěpánkové. V hodně zralém věku není podle mě namístě intimní věci s kýmkoli jiným rozebírat, vrhat zamilované kukuče na partnera na veřejnosti, hádat se do krve s dětmi o to, že mám právo na kus svého štěstí a že desátého s nimi a vnuky do divadla nepojedu, chovat se jako praštěná při každém telefonátu přítele, tahat ho po všech známých kamarádkách, aby baby čuměly a nápadně měnit šatník z usedlé důchodkyně do přerostlého diblíka. Prostě uznáme nějaký rozumný nadhled, pokud máme někoho, koho jsme potkaly a s kým si rozumíme, je to fajn a je to věc našeho soukromí. Neb jednu rodinu už máme, děti stojí, nebo by tedy měly stát, na vlastních nohách, jinou zakládat nehodláme, protože ta jedna nám bohatě pro zlost i radost stačí. Sestěhování, prodej či pronájem jednoho z bytů,bychom si opravdu měli už rozmyslet, doma máme svoje pohodlí i soukromí a nikoho z dětí nebude bavit poslouchat, ne, v neděli nechoďte, je to sudý týden, budou tu děti Pepy. Prostě paní Štěpánková nemyslela jistě sexuální abstinenci. Měla na mysli to, že v tomhle věku jsou u mnohých už priority tak třeba i jinde. Ona má doprovod do divadla, on na víkend uvařeno. Ona poklidí, on opraví. A pokud i ten bonus společné noci je, ať je. Každého věc.

Hana Štěpánková - a o tom rozhoduje kdo? Do kolika let se tedy intimní vztahy navazují? Jen pro pořádek, kolik let je vám, abychom věděli, jak dlouho už máte utrum... S takovým primitivním názorem musíte být hodně zapšklá a osamělá...

Jani, neukončujte vztah s Pavlem, ani si nic vevyčítejte. Pokud si rozumíte a máte se rádi. Co jiného pěkného na tom světě máme? Přece nebudete sama. Tak bych se rozhodla já. Mám ráda lidi, kteří řeší problémy tak jak to cítí oni a nenechají si do toho mluvit!

Jestli je to skutečný příběh, ať pisatelka jedná v zájmu svého štěstí. Tady si musí poradit sama, co chce, žije svůj život a jen jednou.

Právě proto. Čím méně toho o nás široká rodina ví, tím lépe pro všechny. Jak se máš? Fajn. Odkud jedeš? Byla fajn akce na zámku. To ses tam vypravila sama? Ne, bylo nás tam plno. Tečka. Nebo. Ta Jana je nějaká omládlá, má někoho? Jo, sluší jí to. Ta blůza jí sedne. Ptám se, jestli nevíš, s kým chodí. Ne, konečně, je to její věc, co mi je do toho. Zkrátka jsou věci soukromé, nemám potřebu je rozebírat s jinými, byť i příbuznými a řešit s někým někoho třetího mi přijde tak nějak docela pod úroveň. Velice mě potěšila jedna známá. Před časem mi řekla, hele potřebuju se poradit o něčem soukromém. Vím, že co ti řeknu, u tebe taky zůstane. No, povídám, člověk kolikrát ani sám sobě neporadí. Stejně si ty svoje věci budeš muset pořešit sama. Nojo. To máš vlastně i pravdu. A poradna skončila tak rychle, jak začala....

Nechápu nějaké plácání o nějakých rodinách,co si osobují kafrat svým údajným členům do života. U nás tedy se každý stará o sebe,neslejzáme se jakože "ta rodina", rádi se občas vidíme,ale klidně jednou za rok,i více. Netroufla bych si žvanit nějaká svá moudra např. mým sourozencům,jak žijí,co dělají,koho mají nebo nemají rádi! Je to jen jejich vlastní život a ať si ho užívají po svém. Rovněž nějaké demagogické kecy o tom,kdy se mají nebo nemají navazovat intimní vztahy - to je sna d každého osobní záležitost. Miluju lidi,co se stále hrabou v cizích problémech,na vše mají jediný a jen správný názor !!! Žijte si a nechte žít.....

v 67 se nenavazují intimní vztahy.

Vůbec nechápu, proč by mělo někomu vadit, že se po smrti někoho z příbuzných dají dohromady pozůstalí a spojí své životy dohromady. Vždyť je to to nejlepší, jak taková situace může dopadnout. Jde o stmelení těch lidí, nikdo nic neztrácí, dávají se dohromady lidé, kteří se znají. Nechce se mi věřit, že to těm dcerám může vadit - proč? Že by myslely na věci, které jsou vždy až na prvním místě? Na dědictví? Tak pak by bylo dobré to nějak upravit, aby byli všichni spokojeni. Ale zase - i v tom je to zase nejlépe, jak to může dopadnout - i to zůstává zase v té velké rodině - není to "rozdrobeno" směrem někam mimo rodinu, kdyby si pisatelka našla někoho cizího. Takový případ, kdy se po smrti sestry dala dohromady přeživší sestra se švagrem, se udál v minulosti už mnohokrát - bylo to dobré řešení i z mnoha praktických důvodů, než že k sobě "jen" zahořeli ti lidé láskou, dokonce i z těch majetkových. Že to mohlo dokonce i zlegalizovat vztah, který u těch lidí existoval už za života těch prvních partnerů - že ti tak ve skutečnosti žili dlouhá léta s "výstavním parožím", to je také pravda. :) Zda to bylo i v tomto případě, to nevíme, pisatelka přiznává jen velké sympatie - a my nemáme možnost paní pisatelce sáhnout na nos. Pak bych možná pochopil i to nepochopení dcer, které v té dodatečné legalizaci vztahu vidí jen ostudné ozdobení těch parohů tety. :) :) :)

Vždy je důležitý vlastní život. nenechat se nikým ovlivňovat, ani nejbližšími. Dcery si musí zvyknout, že nebudete skákat podle nich. I senior může prožít hezký, nový partnerský vztah.

Pouze skutečný život píše romány. Virtuální svět je fikce, aby se lidé, kteří nežijí svůj skutečný život, měli čím zabývat :-) :-)

Tyto příběhy mají svou "pramámu" v Cimrmanově hře PRAVDA, kterou ale nikdo nechce slyšet, a za její sdělení se vstupné nevrací a hereckou skupinu Cimrmana často před lynčem zachránil jen přídavek "vichr z hor", což nebylo nic jiného, než spořádaný ústup z jeviště i s kulisami do předem připravených pozic na další štaci. https://www.youtube.com/watch?v=GA6vkcqm_5Y

Souhlasím s názory. Dcery jsou sobecké, je dobře , že je vám dvěma spolu dobře. Neetické by bylo, kdybyste měli spolu vztah za života sestry, Takto považuji za vše v pořádku. Jak píší ženy níže. Nemám co bych dodala. Žiji sama a není to lehké, bohužel jsem po dvou rozvodech nepotkala nikoho, s kým bych si rozuměla.

To je něco hrozného...to může udělat jen ženská s malým mozkem....

Ono je to velice citlivé. Ty role v rodině jsou totiž jasné vymezeny. Pankrác je strýc, Servác je zeť, Bonifác je tchán. Tečka. Cokoli zamíchá lidmi a role jim promění, tu změnu rodina nenese kladně. Jasně že z bratrance se může stát milenec, z nevlastního otce manžel, z kamarádky, kterou jsem seznámila s otcem,moje budoucí macecha. Atd. Ovšem aby rodina pobrala změny, byť v rámci rozdílné generace, musel by to být někdo úplně cizí. Někdo zvenku. Bratranec, švagr, tchán či strýc z úplně jiné rodiny. Ne že bych se chtěla jako již důchodce zastávat našich dávno dospělých dětí, které na nás mnoho času nemají a ještě koukají, jak jim pomůžeme my, než aby se reálně připravovaly na opak, ale já tu reakci dcer totiž docela chápu. Na rodinné sešlosti je standardní spíš to, že jsou to lidi přes dvacet, přes třicet , kteří řeknou, rád, ráda bych vám všem představila svého přítele, svou přítelkyní. Protože oni jsou na startu společného života. Oni plánují manželství, nebo dneska taky ne, společné děti, atd. Čím starší člověk oznámí rodině, ať už jakýmkoli způsobem, nový vztah, nedejbože s někým, kdo nějakým způsobem do rodiny patří, tím spíš se mu prostě té negativní reakce dostane. Rodina pobere, že si třicetiletá rozvedená teta něco začala s pětatřicetiletým vdovcem že sousedního okresu, ale nikdy nepochopí, že si tatáž teta rozumí s rozvedeným nebo ovdovělým kýmkoli z příbuzenstva. Tak to prostě je, a těžko s tím hlavní aktéři něco udělají. Takže úplně normálně v rámci rodiny, pozvi na narozeniny malého taky strejdu Pavla, ať není odstrčený, když tu teta už není, víš, že má rád kafe a dort. Když bude chtít,ať přijde. Tečka. Strejda posedí, pokecá, Jana řekne, hele, děti, já bych teda příští týden potřebovala odvézt nakoupit poměrně těžké věci, taky brambory, dcerunky se nepřetrhnou, strejda Pavel řekne, hele, já tě svezu, sám doma nic nemám, taky budu potřebovat nějaký zásoby. Dcery s matkou nebydlí, jistě za ní nechodí obden, ani by nezjistil,y, jestli byla v divadle s kamarádkou nebo se strejdou, myslím, že je ani nezajímá,na co babička koukala včera v televizi nebo s kým. A v kolik šla spát, jim je taky úplně fuk, a jestli sama, tím se v jejím věku přece vůbec zabývat nebudou. Takže co těm dávno dospělým dětem my šedesátníci budeme vyprávět. Vůbec nic, přátelé. Žádné oficiální výstupy, kdy jedno oko nezůstane suché. Toto byl do včera váš strýc a ode dneška je to můj přítel, vlastně váš nevlastní otec, podejte si s ním ruce? K smíchu. Takhle ne. Jak? Mami, my bychom chtěli jít do kina, přijdeš v pátek hlídat děti? Jo, v pátek můžu, to nic nemám. A nebo ne, já můžu kdykoli jindy, ale pátek se mi nehodí. Tečka. Moje věc. Ovšem jak říkám. Bez teatrálních výstupů a výměn rolí. To nechme těm, kdo se taky jednou dopracují k poznání, jak vůbec není špatné, když člověk žije sám. Ono to totiž má řadu výhod. Ne že ne.

V podstatě se mohu podepsat pod příspěvky uvedené přede mnou. Přebrat partnera můžete živému člověku. Ten, kdo odešel, vám to za zlé mít nebude, ti, co zůstali vás buď pochopí, nebo o vás přijdou. Nenechte se vydírat přes vnoučata. Každý sám je svého štěstí strůjcem. Kdo ho zahodí, nezaslouží si ho. Přeji vám oběma hodně štěstí.

V podstatě se mohu podepsat pod příspěvky uvedené přede mnou. Přebrat partnera můžete živému člověku. Ten, kdo odešel, vám to za zlé mít nebude, ti, co zůstali vás buď pochopí, nebo o vás přijdou. Nenechte se vydírat přes vnoučata. Každý sám je svého štěstí strůjcem. Kdo ho zahodí, nezaslouží si ho. Přeji vám oběma hodně štěstí.

V žádném případě se Pavla nevzdávejte, není důvod. Vyrovnat se s tím musí dcery, nehledě na to, že až budou potřebovat hlídat děti, tak přijdou s prosíkem. Užijte si to naplno, výčitky nejsou na místě, naopak, nejsem věřící, ale jestli na vás sestra kouká z nebe, je určitě ráda, že je o jejího manžela dobře postaráno. Nikdy si neříkejte, " co tomu řeknou lidi ", nikomu do toho nic není. Přeji hodně štěstí.

Dcerám spíš vadí, že nejste sama a tudíž už nebudete skákat podle nich, jak ony potřebují. Vy si uvědomte, že máte svůj život, teď když jste našla někoho, s kým vám je dobře a to po obou stranách, přece nezůstanete sama. Ať vám je kolik chce, na štěstí má každý právo. A myslím si, že sestře by to určitě nevadilo.

Nechápu,že se paní vůbec zabývá nepřejícími lidmi,i když jsou to vlastní dcery....Co nám starším ještě zbývá ze života? Máme se nechat otrávit nesmysly,cizími závistmi,lakomostí a škarohlídstvím? Užívejte si společně nalezeného štěstí a na ostatní se zcela a úplně vybodněte!!! Jste nyní vy dva jeden celek a nade vše se povzneste.

Souhlasím s paní Zahradníkovou, dcery by si měly uvědomit, kolik času chtějí mámě věnovat - třeba by jim došlo, že se maminka se švagrem i prakticky podporují. A že se švagr stará o maminku tak trochu místo nich. Je jenom dobře, že si maminka zpříjemnila život a švagr jistě také.