Minulý rozšířený víkend jsem byl na návštěvě u přátel. Před 11 lety se ztratili ve Slovenském Ráji. Pomohl jsem jim najít cestu. Od té doby spolu kamarádíme. My jezdíme tam k Dunaji a oni k nám na sever, do Slezska.

Paradoxní je, že v jejich obci má většina obyvatel v občanském průkazu uvedenu národnost slovenskou, ale převážně hovoří mezi sebou maďarsky. Ptám se jejich syna, učitele na zdejší slovenské základní škole: „Jak mluví Tvoji žáci o přestávce?“ „Maďarsky, až na výjimky“. Zkusím si to ověřit na hřbitově. Tam zjistíte, jakým jazykem zdejší lidé převážně se dorozumívají. Povídám příteli: „Vojto, jsou dušičky, nemohl bys mě ukázat váš hřbitov“? Na Slovensku není tolik neznabohů jako u nás, proto bylo místo posledního odpočinku vyzdobeno pestrými nádhernými květy. Má hypotéza se potvrdila. Hřbitov byl velký a nápis „Odpočívej v pokoji“ byl ve slovenštině jen okrajově. Přitom i taková slovenská příjmení, jako třeba Bystrický byla v tomto ugrofinském jazyce. To jsme ani nebyli na kalvínském hřbitově, kde jsou pochováni pouze Maďaři. Možná si tam lidé myslí, že je maďarština něco víc. Jako panský jazyk.

V době, kdy maďarští kočovníci se proháněli kolem Kaspického moře, Slované již chovali dobytek, obdělávali pole a uměli si vyrobit nástroje z kovů. Pokud byste v jejich dědině zarazili smeták do jejich úrodné země, tam vám zaručím, že vyrostou 4 nové. Kolem plotu se na mě smály ještě zralé hrozny. Neodolal jsem a ochutnal jsem. Štěkotem mě přivítal pes a kočky.

Příští den pro nás připravili zajímavý program. Návštěvu kouzelných Topočianek. Zámku a hřebčína. Prohlédli jsme si skvostné komnaty zámku a pokoje, kde přes 3 měsíce úřadoval a řídil stár Masaryk. V krásném anglickém parku se jako osmdesátiletý stařec proháněl na koni. Potom jsme si prohlédli národní kulturní památku zdejší hřebčín. Bylo tam nesmírně čisto, útulno. Většinou tam byli slovenští plnokrevníci a lipicáni. Obdivovali jsme bílou klisnu, kterou slovenský stát věnoval královně Alžbětě II. Při její návštěvě Slovenska.

Další den byla starobylá Nitra. Z hradu i katedrály dýchaly staré časy. Jako odměnu jsme si vychutnali kruhový výhled na město a chutný oběd. Blízko tohoto krajského města mám spolužáka. Tak jsme se u něho stavili. Jeho rodina byla veselá a dobře jsme se bavili. S přítelem jsme srkali jejich „mocnou“ domácí pálenku. Moc se nám u našich přátel líbilo. Teď jsme na řadě my. Laťku nám nastavili vysoko. Těšíme se na ně v Opavě.