Jak šel čas...

„Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas, ten bere všechno skokem za každého počasí…“

  Zamyslela jsem se nad historií města, ve kterém žiji téměř celý život. Za tu dobu jsem měla možnost poznat, jak se město i jeho obyvatelé měnili. Moji rodiče se do Teplic přistěhovali po druhé světové válce ze středních Čech. Poválečné změny změnily život i mým rodičům. Tatínek přišel o práci a musel hledat novou v pohraničí, kde se nabízela. Tak jsem do školy začala chodit už v Teplicích, kde žiji dodnes. Pamatuji se, jak se zde bouraly celé ulice – někdy z nutnosti, někdy dost neuváženě.  Střed města se během asi 20 let úplně změnil. Byla to škoda, byly zde měšťanské domy, kterým by vhodná rekonstrukce dodala zase bývalou krásu. Bohužel, místo nich byla postavena nepěkná budova spojů, panelová samoobsluha a obchodní dům.  V posledních letech byly zbourány, ale moc si náměstí nepolepšilo. Je tam postavena mohutná budova nákupního centra a náměstí slouží jako parkoviště.  Právě tak se původní zimní stadion v 90. letech nechal zpustnout, aby před pár lety muselo město vybudovat nový.  V sousedství jsou nové sportovní haly i fotbalový stadion, kde mohou fotbaloví fanoušci povzbuzovat naše prvoligové mužstvo.

  Teď vás seznámím s trochou teplické historie. Teplice jsou nejstaršími lázněmi v Čechách. Podle Hájkovy kroniky je objevil pasáček vepřů zemana Kolostuje, když se mu vepříci v pramenech opařili v roce 761. Zdejší prameny však byly známé již v době Keltů a Římanů, v pramenech se našly římské a keltské mince.  Proto si zdejší místo zvolila královna Judita, manželka krále Vladislava I. ke stavbě ženského kláštera benediktinek v letech 1158 - 64, který si vzal za úkol pomáhat potřebným nemocným a starým lidem. Jejich patronem byl Jan Křtitel – patron léčivých vod.  Královna Judita vedla klášter asi 40 let a byla ve zdejším klášteře i pochována. Při archeologických vykopávkách v 50. letech byly nalezené její kosterní ostatky, které byly potvrzeny prof Vlčkem. Při husitských válkách byl klášter zničen a vypleněn míšeňskými vojsky. Později bylo toto panství králem Zikmundem prodáno husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic.

  Během doby se tu vystřídala řada majitelů, v 16. století, po velkém požáru, kdy bylo město téměř zničeno,  se  začaly budovat první kamenné lázeňské budovy. Od 18. století se stávaly tyto lázně vyhledávané a oblíbila si je zejména šlechta jak česká, tak německá. Teplicím se začalo říkat „Malá Paříž“. Scházeli se zde i významné osobnosti 18. a 19. století, jako například car Alexandr, Ludvík van Beethoven, který tu údajně skládal svou 9. symfonii, Ferenz Listz, Richard Wagner, Johan Wolfgang Goethe a z blízkého duchcovského zámku sem zajížděl i Cassanova, který tam byl zámeckým knihovníkem a mnozí další. Lázeňskou sezónu obohacoval i divadelní soubor dr. Václava Tháma, obrozeneckého autora řady prvních českých divadelních her, které se hrály ještě v Boudě a později  i v Národním divadle.

Teplé prameny mají teplotu 42 stupňů, jsou mírně radioaktivní a velmi prospívají pohybovému ústrojí i pacientům po operaci. Každoročně se nová lázeňská sezóna zahajije na Zámeckém náměstí, odkud jde slavnostní průvod přes město ke Kolostuově kašně s pověstnými prasátky, kde jsou prameny sybolicky svěceny teplickými kněžími. Slavnosti trvají dva dny  a hostí řadu více či méně známých hudebních skupin ve všech parcích a zejména na Zámeckém náměstí. Také se tu předvádějí nejrůznější řemeslné výrobky, soutěže pro děti a řada stánků s pivem a občerstvením. Zahajuje se velkým ohňostrojem vždy v sobotu ve 22 hodin 22 minut. Slavnosti jsou hojně navštěvovány .

Teď zpět k historii.

Současně s lázeňstvím se v 19. století rozvinula i těžba hnědého uhlí, která sice zpočátku ohrozila prameny, ale v důsledku obohatila město. Krásné budovy ve městě jsou převážně z přelomu 19. a 20. století. Ty jsou uváděny do své bývalé krásy v posledních 30 letech, kdy byly zprivatizovány.  Chloubou města jsou také parky ve městě, nejkrásnější je určitě Zámecká zahrada, která byla založena před 400 lety rodem Clary-Aldringenů, kterému byly Teplice darovány císařem Františkem I. po bitvě na Bílé hoře v roce 1634. Zpočátku byl park založen ve francouzském stylu, od 19. století je přeměněn na anglický park se dvěma rybníky- velkým a malým. Na velkém se v létě můžete projet na lodičce z půjčovny, na malém je malý ostrůvek, kde pravidelně hnízdí labutě a divoké kachny. Malý rybník je nově upraven- bylo zde vybagrováno letité bahno a zpevněny břehy. Velký rybník to teprve čeká, zatím tu byl vybudován na přítoku nový most. Zámecká zahrada je cílem nejen lázeňských hostů, ale hlavně obyvatel Teplic. Do zahrady se vchází ze Zámeckého náměstí, kde také stojí zámek, ve kterém je městské muzeum a na náměstí je krásný Morový sloup od Matyáše Brauna. Osvěžit se můžete v řadě kavárniček, ubytovat se můžete  v krásném hotelu Prinz de Line.

 Hezký park je také v šanovské části města, kde jsou převážně lázeňské budovy.  Sem se ráda přijížděla léčit i krásná Sissi, manželka císaře Franze Josefa I. do lázeňské budovy, dnes známé jako Kamenné lázně. V nich je i pěkná kavárna pojmenovaná po ní a mívají i zákusky ke kávě, které měla v oblibě.

Sochu Ležícího koně, od sochaře Jaroslava Hanzlíka, znají všechny teplické děti, byla vytvořena pro ně. Rády po něm šplhají.

Zajímavostí je zde i v okolí mnohem více, ale to by bylo dlouhé povídání. Čas už vypršel.