Období, kdy se na vesnici po horkém létě všechno dává do pohybu. Začínala příprava na zimu. A to byly zimy! Hlavně se muselo zabezpečit velké množství paliva.
Když jdu dnes lesem, zakopávám o suché větve a boty kloužou po kvantu šišek. Říkám si, jak je možné, že dříve byly lesy jako vymetené. Každá větvička se hodila na topení. V dnešní době by nikdo nejezdil s vozíkem na chrastí.
Dále bylo potřebí zpracovat veškerou úrodu – ovoce, zeleninu, následovalo vybírání brambor a vaření povidel ze švestek. To byl pro nás děti velký zážitek. Každý den někdo vybíral brambory a my už věděly a domlouvaly se. Možná jsme i trochu pomáhaly, ale hlavní náš záměr byl ohýnek nakonec, s pečením brambor v popelu. Dnes příliš nechápu, co nás na tom tak fascinovalo, ale bylo to tak. Tu atmosféru jsme milovaly.
Ještě lepší však bylo vaření povidel. Ve Třešních byl domeček, přizpůsobený tomuto účelu. My měly vyrobeny dřevěné lopatičky a již odpoledne sledovaly, kdo sváží švestky k povidlárně. Byl to dlouhodobý proces. Do velikánské nádoby se nasypaly švestky a pod tím se topilo. Švestky pouštěly šťávu a pak to houstlo a houstlo, míchalo se a míchalo velkými dřevěnými pádly a my čekaly, ulizovaly a byly v sedmém nebi.
Nedávno jsem potkala svou známou a jako vždy se prohodilo pár slov o počasí. Já nemám ráda pozdní podzim. Babí léto, to ano! Je slunečno, sucho, modro a rostou houby. Ona mě ale překvapila. Jedna z mála lidí, kteří milují listopadový podzim. Když mi nadšeně líčila krásné mlhy a vůni tlejícího listí, něco mi to intenzivně začalo připomínat. Ano, doba Dušiček, dny vzpomínek na zesnulé.
Tento zvyk se prý rozšířil do celé Evropy z Francie a byl přítomen již v keltské kultuře. My děti, které jsme ještě příliš nevěděly o smrti, bytí a žití, jsme toto období prožívaly více méně jako dobrodružství. Na hřbitově začínalo být rušno, každý si upravoval svoje hroby a objevovaly se i osoby nám neznámé.
Kostelík se hřbitovem se nachází na kopečku a velice dobře ho bylo vidět z okna našeho domu. Byla jsem naštvaná na celý svět a hlavně na sebe, že nevidím, jak se Mikuláš spouští po zlaté niti dolů. To nám maminka tvrdila, když jsme stáli u okna, oči si mohli vykoukat, a nic.
Při vchodu na hřbitov si každý musel všimnout desky, na níž byly fotografie těch, kteří zahynuli v I. světové válce. Když se ocitnete na jakémkoli hřbitůvku v naší republice, všude je najdete opravené a udržované. V každé vesnici totiž tehdy zahynulo za Rakousko mnoho mladých mužů. Náš děda, který ve válce bojoval, nám nikdy o tom nevyprávěl. Asi měl svůj důvod!
Nejkrásnější byl hřbitov večer; všechny hroby osvícené, voněly chryzantémy, my běhali od jednoho hrobu ke druhému a sbírali nevyhořelé svíčky v kalíšku. Až jich bylo dost, vyráběli jsme si nové. Zalili jsme knot rozpuštěným voskem a čekali, až ztuhne.
Dnes máme rodinnou tradici, že každý rok o Dušičkách se všichni sourozenci na tomto hřbitově sejdeme. Projdeme se, zapálíme svíčky, zavzpomínáme na rodiče a na všechny, které jsme znali.
A tak si říkám, že člověk se necítí ještě tak starý a osamělý, když se stále může s někým podělit o vzpomínky z mládí.
Ukázkový úvodní text článku
Jindřich Berka
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
