Co se mi stalo. Už dost let beru prášky na tlak, ale doktorka si řekla, že mi ho seřídí ještě lépe a přidala i další. Já je poctivě bral, ale jednoho dne jsem zjistil, že se motám, že mě bolí hlava, že po pár krocích jsem unavený od paty až po hlavu, tak jsem šel k doktorce.

Sám jsem si doma měřil tlak, ten byl ale úplně na jedničku 110/8O. U doktorky o něco vyšší, ale tlakem to nebylo a tak mi nesměle povídá: "Já vás pošlu k panu doktorovi a on se vám podívá na páteř, vy jste tak veliký, že by to mohla být příčina vašich potíží". Já k těmto doktorům, kteří mě už v minulosti posílali na různá cvičení a bolest se vždy jen ještě více rozrostla, jsem velkou důvěru neměl, ale šel jsem to tedy znovu zkusit. Doslova jsem šel kolem drátěného plotu a přidržoval jsem se ho. Měl jsem strach, že upadnu, ztrácel jsem rovnováhu.

Tam jsem si vyseděl nepatrnou frontu a když jsem vešel do ordinace, tak mne doktor hned uložil jen tak v oblečení, jak jsem přišel, na to lůžko uprostřed místnosti - jen boty jsem měl dole. On mne dvakrát obešel a povídá: "Vy máte zablokovanou páteř!" Říkám si pro sebe: "To bude zase nějaký další ňouma v řadě, no nevadí, zkusil jsem to". A tak se ho ještě ptám ze zvědavosti, jak to poznal. Odpověděl, že podle toho, jak mám uložená chodila na lůžku - jejich směr - a ptal se, jak dlouho to už mám a při tom mne jemně hladil po hlavě. To snad ne, přemýšlím, zda jsem nenarazil na nějakého toho 4% a v tom mi trhl hlavou ke straně - nohy mi vylétly do vzduchu a celým tělem mi projel "elektrický proud". Pak povídá, ještě bych to potřeboval udělat na druhou stranu, ale to už nebude ono, ano - už to nebylo ono, nebyl jsem tak uvolněný a to trhnutí jsem očekával s napětím.

Pak jsem se posadil vedle něho na židli a on si něco psal do karty. A při tom si mumlal pro sebe i nějakou latinu a já jsem zjistil, že najednou i dobře slyším, což už jsem špatný sluch přikládal nastupujícímu stáří. Potěšen tím vším zlepšením jsem si stoupnul a byl jsem jak ve stavu beztíže - úplně volný a tak jsem si udělal několik dřepů a celé jsem to okomentoval pro sebe polohlasem: "Ty vole, proč si sem nepřišel už dávno!" On se tomu nefalšovaně zasmál a vyprávěl, že někteří lidé mají zablokovanou páteř i třeba půl roku, než se k němu dostanou.

Pak jsem sice také musel chodit na nějaká cvičení, ale bylo to příjemné, předcvičovala mi moc pěkná rehabilitační sestra v bílém přiléhavém úboru a já se snažil jí ve všem napodobit, ale nedařilo se, jsem lenoch a nechal jsem si své tělo takto zubožit. Později, kdykoli jsem měl zase to motání hlavy a problémy s rovnováhou, jsem upaloval k tomu doktorovi. V životě jsem u žádného doktora nezažil takový rychlý obrat k lepšímu, snad jen u zubaře po vytržení bolavého zubu, jako u tohoto doktora.

Jednou takhle o vánočních svátcích a navíc v době chřipky se ta bolest znovu ozvala a MŮJ DOKTOR tam nebyl a tak jsem doma trpěl a čekal, až to samo přejde. Pak přijeli jednoho dne popeláři svážet vánoční stromky a já jsem ten svůj nechal na zahradě, a když jsem viděl, že už jsou dva domy od nás, tak jsem ten stromek popadl a chtěl ho přehodit přes plot před to jejich popelářské auto. Stromek jsem přehodil, ale bolestí a tím pohybem jsem se skácel jako podťatý na zem do sněhu. Pak jsem se opatrně postavil a zjistil, že ten pohyb se stromkem měl na mne stejný účinek, jako zásah toho doktora, když mi cuknul tehdy poprvé tou hlavou. Nojo - ale vánoce jsou jenom jednou za rok, tak občas musím za tím mým doktorem a tou rehabilitační sestrou.

A protože si potleskem žádáte přídavek, tak ho máte mít. Jednou mne zase chytla záda, tak jsem chodil na ta cvičení k té rehabilitační sestře. Tehdy mě to moc bolelo a ona řekla, že to nemá v takové situaci cenu, že bych si více ublížil a já jsem si tedy sbalil tričko, abych nezdržoval, že si ho obléknu až venku. Neobléknul, nedokázal jsem udělat ten pohyb - navléknout si ho - dát tam ruce a tak jsem šel v takové pokřivené chůzi směrem k zaparkovanému autu. Už jsem se těšil, až si sednu a pojedu domů a dám si horkou sprchu, která mi vždy od bolesti ulevila.

Dvakrát za sebou mi spadly klíče od auta na zem, než jsem ho otevřel a já měl vždy potíž se pro ně i sehnout. Nakonec se to podařilo, oblečení trička jsem vzdal - pojedu jen do půl těla - hodil jsem ho vedle sebe a strčil klíček do zapalování - drn - drn - drn a najednou se z druhé strany auta vynořili dva malí policisté. Obešli auto, zasalutovali mi a požádali mne, abych vypnul motor, a chystali se k tomu, že mi dají dýchnout. Já jsem okamžitě pochopil, co si mysleli a to mne tak rozesmálo i v kombinaci s tím, jak byli malí, že je to zase ubezpečilo v tom, že se nemýlí, že nějaké to pivko v sobě mám. Pak jsem jim to vysvětloval a do toho jsem se snažil na dvakrát fouknout do toho náústku a pro smích se to nedařilo. Celé to bylo jako z grotesky. Konečně ale ano a negativ - hlásil ten malý policajt. Pak jsem jim řekl, odkud jdu a ukázal legitimaci s datumy těch cvičení. Oni to konečně pochopili a ještě mi jeden z nich pomohl do toho trička, abych prý ještě nenastydl. Jo, páteř je někdy svinstvo a my velcí s ní máme prý větší potíže, než ti menší, tak nám nemusí tolik závidět.