Vyjeli jsem ve čtvrtek 8.9. v 7 hodin ráno z autobusového nádraží směr Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm a Horní Bečva. Když jsme přejeli na Bumbálce hranice, autobus nás vyložil nad Makovem, a my jsme se vydali na první pěší tůru dolů přes Makovský průsmyk do Kopanice na  moravsko-slovenském pomezí.  Celkem jsme ušli 7 km.  V Makově jsme ochutnali výborné halušky a české pivo, které ve větší míře ovládlo slovenské restraurace.

Cílem naší cesty byl penzion Brest v Jasenské dolině, v lyžařském středisku Lehota. Ubytování a okolí se nám moc líbilo a personál byl příjemný a milý.

První ráno bylo jak malované. Náš pan řidič autobusu měl dopoledne volno, proto jsme vyrazili na pěší túru hned od našeho penzionu. Celkové převýšení za den mělo být 437 m. Že budeme muset vyšplhat tak vysoký kopec hned na začátku, nás docela zaskočilo. Po jeho zdolání jsme dále pokračovali po hřebenech kopců, přes zelené louky plné květin a s krásnými výhledy do kraje. Po 5 km jsme sestoupili do Sklabiňské doliny, na jejímž konci po 2km stoupání se nacházel rozsáhlý hrad Sklabiňa. Prohlídka hradu a malého muzea byla velmi zajímavá. Potom jsme měli možnost u pana průvodce, který se zároveň stará o velké stádo koz, ochutnat a následně koupit výborný kozí sýr. Autobus, který čekal na parkovišti pod hradem, nás bezpečně dovezl zpět na ubytování. V nohách jsme měli 8 km.

V noci přišla bouřka a s ní přívalový déšť. Do rána se ochladilo a všude okolo nás byla docela hustá mlha. Napřed jsme museli absolvovat 50 km cestu autobusem na parkoviště pod Kráľovu stuďnu. Tam jsme přesedli na místní turistický autobus, který nás úzkou jednosměrnou lesní cestou vyvezl před horský hotel na Kráľové studni ve výšce 1270 m. Padesátiminutová cesta, to byl hororový zážitek na celý život. Po tuto dobu je zmiňovaná cesta uzavřená a nikdo jiný, než speciální autobus, po ní neprojede. Měli jsme zaplacenou i zpátecní cestu, takže pan řidič měl docela dlouhou přestávku.

My jsme měli před sebou 6,5 km stoupání, napřed na Križnou 1574 m, potom na Frčkov 1586 m. Naším cílem pro tento den byl ale nejvyšší bod Velké Fatry - Ostredok s výškou 1596 m. Pak už nás čekal jen stejně dlouhý sestup a odměna v podobě fazolové polévky a horkého čaje. Počasí bylo velmi proměnlivé, od husté, neproniknutelné mlhy až po modrou oblohu. Zpáteční cesta turistickým autobusem byla zase hodně dramatická a trvala opět 50 minut, protože pan řidič musel hodně brzdit. Po návratu z docela náročné túry a po vydatné večeři se mělo konat společné posezení v jídelně penzionu. My dva jsme ale po horké sprše vlezli do postele, a okamžitě usnuli. Druhý den jsme zjistili, že takových nás bylo víc. Těch 13 km v náročném terénu nás trošku zmohlo.

Poslední den našeho zájezdu byla neděle, a my jsme se dopoledne přemístili do Muzea slovenské dědiny v Martině. Je to největší přírodní expozice na Slovensku na ploše 15,5 ha. Mraky se honily po obloze, ale nepršelo, tak jsme si prohlídku areálu plného starých domečků, stodol, kostela a jiných starých dřevěných staveb, opravdu užili. Po prohlídce jsme měli možnost ochutnat a koupit slovenskou medovinu a výborné sýry. Nakonec jsme si v jedné staré stodole dopřáli zase pravé slovenské halušky se smetanou a slaninou. Když jsme vyšli z brány muzea, začalo pršet. Museli jsme vytáhnout deštníky a rychle nastoupit do autobusu. Déšť se změnil ve velký liják, a tak se plánovaná prohlídka hradu Strečna odložila na příště. Potom už na to pan řidič "šlápnul" a bezpečně nás dovezl přes hranice domů. Prožili jsme hezké čtyři dny s přáteli a našlapali celkem 28 km.