Tak jsme si vyjeli opět s mým parťákem Robinem na Moldavu motoráčkem. Letos zřejmě naposledy, příště zas až na jaře. O babí léto se možná vydáme ještě do Krušných hor na Klíny. Hory a lesy miluji. Nejraději mám Šumavu, ale tam snad aspoň na týden se vydáme až příští rok. Ale i ty naše hory Krušné mají své kouzlo. Ostatně my jsme rádi i za ten les Ressl u nás doma. Pravda ale je, že jak na Moldavě, tak na Klínech mám moc ráda vzrostlé smrky, lesní pěšinky pod jehličím, to v lese Ressl nemáme. Zde je les smíšený, převážně listnatý. Jsme rádi i za něj. Ne každý má možnost téměř každý den chodit do lesa. My ano. 

Cesta motoráčkem na Moldavu je zážitek vskutku romantický. Vlak jede lesem přes 2 tunely, z toho jeden je docela dlouhý. Líbí se mi moc, jak vlak houká před vjezdem a výjezdem z tunelu a mj. tak upozorňuje zvěř na možné nebezpečí. 

Robin cestu vlakem už zvládnul, naposledy byl vystrašen z toho hluku motoráčku. 

Vyjeli jsme časně, takže bylo trochu chladno po ránu, ale rádi jsme si smočili "packy" v rose. Jen co jsme vystoupili, Robin dostal menší snídani a vyrazili jsme mj. za kouzelným stromem, kde se vždy zastavíme. Cesta tam vede překrásnou lesní pěšinkou. Zastavili jsme se i u potůčku. 

Poté jsme se vydali opačnou stranou blízko kolejí, kde máme své místečko na posezení a svačinku. Koleje mě vždy přitahovaly, dřevěné pražce už nejsou téměř vidět, zde ještě jsou, byť nepoužívané. 

Zkontrolovali jsme, zda tu stále stojí totem, který tu nechali indiáni. :-) 

A když přišla doba příjezdu motoráčku, zamávala jsem mu.

V lese jsem relaxovala nejen ve stínu smrků, ale i mnoha jeřabin, což je strom Krušných hor. Robin byl nadmíru spokojen, protože není nic lepšího, než lesní pěšinky. 

Jen to nádraží je ostuda, chátrá. Přitom zde cestují i turisté z Německa. 

V Krušných horách je hezky, doporučuji. Kdo má auto, má výhodu toho poznat více. My jsme závislí na vlaku, autobusu. 

Přeji i vám hezké putování v babím létě. Vždyť kde jinde než v přírodě, člověk nabere tolik potřebnou energii. 

Více za den putování v Krušných horách hovoří fotografie. Některé mi bohužel nešly nahrát (ty na výšku). Ale až článek vyjde, zveřejním k němu i videa.