Eva (59 let) Manžel mě uráží. Prý to nemyslí zle, mě to trápí

Eva (59 let) Manžel mě uráží. Prý to nemyslí zle, mě to trápí
Ilustrační foto: Ingimage

Přestala jsem se mu líbit. Chápu to, přibrala jsem, už nevypadám jako ve třiceti. Dává mi to neustále najevo. Nedávno před společnými přáteli komentoval nevybíravým způsobem mou postavu. Trápí mě to, cítím se ponížená.

Už si toho všimla i dcera. Řekla, že bych si to neměla nechat líbit. Několikrát jsem se pokusila s manželem si promluvit. Ptala jsem se ho: „Jak by ti bylo, kdybych před kamarády řekla, že máš velké břicho a že mi to vadí?“ Smál se. „No tak to před nimi řekni. Jarek a Mirda mají panděro rozhodně větší než já, ti tě pochopí,“ řekl.

On není zlý. Má rád humor, je šprýmař, rád si z lidí utahuje. Vždycky býval takový trošku rýpavý, mají to v rodině. Oni jsou zvyklí se pošťuchovat, říkat si ironické poznámky. Zpočátku jsem si myslela, že jsem moc háklivá, ale některé věci jsou příliš. Pamatuji se, jak dcera byla v pubertě, nespokojená sama se sebou a přijeli jsme k manželově rodině. Tchán přišel, podíval se na dcerku a řekl něco ve smyslu, že se jí pořádně zvětšily prsa od doby co ji neviděl. No je normální aby tohle řekl děda vnučce? Mi to přišlo nechutné. Rodina se smála, že jsem moc přecitlivělá, holka se styděla.

Vlastně se teď proti mně obrátilo to, co jsem celý život tolerovala, přestože mi to vadilo. Vybavuju si, jak jsme leželi před lety na pláži  u moře, kolem šla nějaká paní a můj muž normálně nahlas řekl: „Ta je teda má, ty jsou“. Normálně přede mnou komentoval velikost ňader nějaké ženy.

Když jsem mu vynadala, byl pak naštvaný. Já pak někdy na choulostivá témata žertovala s ním, když jsem chtěla, ať je doma pohoda. On řekl, že mám velký zadek, já mu řekla, že má velké břicho. Pro něj legrace, běžná konverzace.

Není žádný buran, primitiv. Má v práci docela vysoké postavení, jen je zvyklý na kolektiv mužů, kteří se zřejmě vyjadřují poněkud hrubě. Já nebyla zvyklá z domova na takové chování, ale bohužel jsem ho časem přijala jako normu. Takže teď to mám.

Nedávno mi manžel řekl, že vypadám jako dýně. Přátelsky mě přitom poplácal. Já se rozbrečela.

On se mi smál, ptal se: „Co blbneš, vždyť to je sranda.“

Postupně jsme ztratila sebevědomí. Jdu kolem výlohy, kontroluju se, stále se na sebe někde dívám. Vidím unavenou, starou, oteklou ženskou, která se přestala usmívat. Ptala jsem se dcery, jak vypadám. Řekla, že otráveně. Ptala jsem se jí, jestli jsem odporně tlustá. Řekla, že blázním, že mám na svůj věk trochu plnější postavu, ale tu jsem přece měla vždycky.

Štve mě ten současný trend, jak se pořád ženy porovnávají, ukazují si vysportovaná břicha a chlubí se, že na svůj věk vypadají skvěle. Já nevím, jak mám vypadat na svůj věk. Moje máma taky měla před šedesátkou břicho a zadek. Nikdy jsem nebyla a nebudu vysportovaná, pevná, štíhlá. Můj muž taky ne. Jenže já jsem v poslední době tak znejistělá, že si už připadám odporná. Pořád čtu rady, že žena má mít ráda sama sebe a podobně. Nevím, co si pod tím představit. Už mi nedělá radost nic. Ani když držím dietu, ani když si dám zákusky. Stejně mě manžel shodí, nepochválí mě, nevšimne si, že jsem byla u kadeřníka, že jsem zhubla, že mám novou halenku. Když něco řekne, tak vždy je to něco negativního. A nakonec z toho já vyjdu jako hloupá, přecitlivělá, bez smyslu pro humor.

V poslední době o tom víc mluvím. Před kamarádkami, před dcerou i před mužem. Říkám si, že mu možná dojde, že mě trápí. Nebo mu někdo řekne, že mě trápí. Možná to bude k ničemu. Ale nevím, co mám dělat. Nikdy by měl nenapadlo, že ve věku kolem šedesátky začnu přemýšlet nad tím, jaké by to bylo začít žít sama. Bez neustálých komentářů, trapných vtipů, prostě být sama, v klidu a naučit se mít sebe sama ráda. Třeba bych konečně přišla na to, co si pod tím slovním spojením přesně představit.

(Redakce zná celé jméno pisatelky, ale přála si uvést jen křestní, foto je ilustrační)

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
48 komentářů
Jana Jurečková
Ponižování, urážení musí trápit každou ženu. Já zažila něco podobného v prvním manželství. Nedalo se to vydržet. K druhým lidem se choval hezky a doma byl jiný člověk. Po 13ti letech jsem se rozvedla. Nikdy jsem nelitovala.
Jitka Caklová
Moc prima povídání k danému tématu. Škoda že jsem neměla možnost slyšet ho před padesáti lety, když mi matka svého syna předávala i s návodem k použití a já se dobrovolně stala její snachou. https://www.youtube.com/watch?v=yQnc1UsyDWk&t=10s
Lenka Hudečková
Toto jsem zažila už jako mladá s prvním manželem, urážky, ponižování, podkopávání sebevědomí. Před rozvodem jsme byli v manželské poradně, kde řekl terapeutce, že je to sranda, že to tak nemyslí. Ale když mi 16 let z 16.tiletého manželství takto ubližoval, ona se mu snažila vysvětlit, že moje míra přetekla. Odešla jsem od něho a nikdy jsem nelitovala. Nyní mám manžela, který mi skoro denně říká přesný opak, drží mě nad vodou. Naučila jsem se mít se ráda taková, jaká jsem a je mi mnohem lépe. Ženy, mějme se rády, s kilogramy navíc!!!!
Jitka Caklová
Ještě k tomu co jsem napsala, dodávám, že pro takového muže, jakým je manžel paní Evy, aniž bych ho jakkoliv odsuzovala, nebo hodnotila, je nesamostatná žena naprostým požehnáním.
Jitka Caklová
Není dobré jíst horké, jak se právě uvaří, ale jíst studené je ještě horší. Ať bylo moje první šestadvacetileté manželství jaké bylo, u mě rozvod vyřešil mnohé. Nechtěla jsem manžela měnit k obrazu svému, ani jsem ho neposílala někam a o rozvod jsem požádala až po té, co se odstěhoval ke své lázeňské "lásce". Proti jeho návratu jsem se pojistila novým vztahem a jsme spolu už dvacátý čtvrtý rok. Po odchodu od třetí ženy zůstal sám. Nikdy mi nic nevyčet, ani já jemu a nikdy jsem k němu necítila zlobu, nebo nenávist. Synovi dokonce nejednou řekl, že se se mnou rozvedl úplně zbytečně.
Jindřich Berka
Dobrý den, podle mě byste si měla více sebe sama vážit. Pokud má břicho, tak mu to vraťte. Mu to nevadí, vám ano. Jiná věc, že je hulvát. Takto by se ke svoji ženě neměl chovat i když má postavení a je inteligentní. Promluvte si. Rady té paní, která je ráda, že se rozvedla nic neřeší. Podle mě na rozdíl od té paní máte asi svého muže pořád ráda. O lásce je život ne o užívání a svobodě. Má paní (stejně stará 59) také přibrala, nebudu jí ještě stresovat, když přijde unavená z práce a hlavně se kvůli tomu nebudu po 40 letech rozvádět. Je pravda, že už ten přítah není takový jako býval. Platí to pro oba. Doufám, že to nějak vyřešíte. Pošlete ho někam. Však víte. Jindra
Jitka Caklová
Jak se říká: "Když Pán Bůh dopustí, tak i motyka spustí." :-) :-)
Jitka Caklová
Hlavně, že všechny ženy jsou světice :-), já bych to zas tak nekategorizovala.
Lenka Kočandrlová
Tak třetí pokus: V každém muži se skrývá kus burana,jen u některých se to projevuje často. Každá žena by měla být na to připravena.Neměla by se hroutit ani rozvádět,když ji nazve dýní. Má si pomyslet své a příště uzemnit mužíčka nějakou velmi trefnou poznámkou,co ho zasáhne až do ledví !
Lenka Kočandrlová
Znovu jsem napsala příspěvek a ani na 20 kliků se nezapsal.To nechápu....pak se zapsalo podivení,což je ještě podezřelejší.Tak schválně,zda se toto uveřejní!
Lenka Kočandrlová
Napsala jsem příspěvek,leč nešel vložit! Copak se děje?????
Věra Ježková
„Naučit se mít ráda sama sebe.“ To je podstata všeho. Vím, že je těžké si manželovu neomalenost nepřipouštět. Ale například není důvod srovnávat se s jinými ženami. Muži bývají nevšímaví, s tím jsem se smířila už dávno. Takže občasná pochvala mě mile překvapí. Možná je to ale lepší, než když to má manžel naučené. Kdysi jeden známý věděl, že manželka půjde ke kadeřnici. Když přišel domů, řekl jí „Růženko, tobě to sluší“. Aniž by si všiml, že nikde nebyla.
Jitka Caklová
:-) :-) Jó kdyby tam nebylo to slovíčko kdyby. Můj vnitřní hlas přehlušovaly záležitosti, o kterých jsem si myslela, když je žádá okolí, hlavně moje tchýně, že jsou mojí povinností. Dnes si říkám, ještě mám stále čas. Je úplně jedno kolik času mám, hlavně si ho užít podle vnitřního hlasu, který už nic nepřehlušuje. Jediné co musím, tak to, že musím umřít :-)
Eva Kopecká
Kdybych já dřív dala na to, co mi říkal vnitřní hlas a udělala, jak to cítím a ne, co čeká okolí, žila bych asi celý život jinak a byla mnohem spokojenější. Člověk přece jen věkem zmoudří....
Jitka Caklová
Paní Evo, také zdravím a ano bylo to na Vás, protože to co při svém žití cítíme, je pro nás těmi nejcennějšími poznatky.
Eva Kopecká
Caklová ty mobile, ty jeden .....
Eva Kopecká
Paní Válková, pokud to bylo na mě, děkuji, i když nevím, za co. Píšu to, jak to cítím. Čím déle s někým jsme, tím spíš si dovolíme nějakou tu poznámku, která je na hraně. A když nám to projde, dovolíme si příště zas a víc. Nemělo by to tak být, ale je to. Samozřejmě, že když se dva potkají, tak i kdyby ta paní vážila roky pořád stejně , tak při prvním, druhém, třetím setkání ji tu váhu nepředhodí ani v žertu, ale po deseti, dvacetiletém manželství se už pan třeba odváže. Ne každý, ne jen kvůli váze, zkrátka, když něco máme dlouho, když jsme si něčím až moc jistí, tak na takovou situací při určité povaze může dojít. Snad se mnou pan Brno bude trochu souhlasit. Zdravím a jdu něco dělat.
Jitka Caklová
09:50 ............ , nepostřehla, přesto s odstupem času uznávám, že toto manželství pro mě bylo tou nejlepší školou, které se mi dostalo a ve které jsem obstála bez "ztráty kytičky".
Jitka Caklová
Každému se stane, co se stát má, všechno je plán Duše. Jakmile se do jejího plánu začne montovat rozum, obzvláště někoho druhého, tak to nevěstí nic dobrého.
Jitka Caklová
Mám pravdu pouze v tom co jsem prožila sama. I já jsem před padesáti lety zažila "první setkání" podobného charakteru, ale z pohledu ženy, coby budoucí snachy, jsem v průběhu svého prvního manželství pochopila, že to mělo pro mě být prvním varováním. Bohužel jsem ho nepostřehla
Martin Vrba
Paní Caklová, zamyslel jsem se nad sebou a zkonstatoval jsem, že máte ve všem pravdu. :)
Jitka Caklová
Ještě dodám: Niterně jste přesvědčen o tom, že jste dokonalý muž, ale "při prvním setkání" 13.9.2022 15:44 jste se zachoval jak puberťák a "schoval se pod maminčiny sukně. To opravdový chlap nikdy neudělá.
Jitka Caklová
01:35 Bla, bla , bla, ...... Myslíte, že všechno víte nejlíp, hlavně o druhých, co podle vás dělají špatně, jak by to měli dělat dobře, jak se cítí dívky v pubertě, ..................... přitom víte kulový. Máte hlavu plnou iluzí a chybí vám to základní, být mouchou abyste pro svoji "pravdu" měl důkazy. Možná jednou, až se zamyslíte sám nad sebou, což se nemusí stát, tak vám dojde, že vše, co píšete o druhých, vypovídá jen a jen o vás.
Martin Vrba
Paní Kopecká, já nemám vůbec nic proti Vašemu hodnocení toho příběhu paní Evy, jen nesouhlasím nikdy s tím zobecňováním, že se tak a tak chovají muži a že tak a tak se chovají ženy. Mne vždy zajímá, proč se každý jednotlivec chová tak a tak. Vůbec jsem nemohl například pochopit doslova "bláznění" mé tchyně, nejdříve nám dala "požehnání" na svatbu ale nepřijela - prý měla uzávěrku v práci, po svatbě psala mé ženě stále na jméno za svobodna až do své smrti, stále jí opakovala, že nejsem vhodným partnerem pro ni, ale svého syna k nám předala v jeho deseti letech, protože ona si chce přece ještě užít a on, že potřebuje chlapské vedení - ano scházel se po sklepích s narkomany a na lžíci si "vařil" a pak píchal drogy - zajistil jsem, že dochodil ZDŠ a dal se dohromady a pak jsem ho poslal zase k mamince - kradl nám peníze, psala na vojenskou správu - že není možné, abych měl modrou knížku, že vypadám jako pravý voják - že to bude podvod a snad (důkazy nemám), aby nás rozvedla, tak psala střídavě anonymy o nevěře nám oběma. Ta maminka mé ženy byla velice nešťastná, že zůstala sama, že si žádného muže nedokázala udržet delší dobu, ale z manželem se rozvedla sama, když vyšla najevo jeho první nevěra, ke které ho vlastně vyprovokovala - pomluvila ho, že v posteli za nic nestojí, ale ona mu byla také nevěrná a ještě se tím na malém městě chlubila. A vidíte - nic nezobecňuju a netvrdím, že všechny tchyně jsou stejné, že všechny ženy jsou stejné, že všichni muži jsou stejní. A k posouzení zdejších příběhů nám chybí to základní - museli bychom být mouchou na zdi u těch lidí a vidět, jak to bylo ve skutečnosti - vždy tam chybí líčení toho příběhu z druhé strany - od toho partnera a hodně lidí umí dobře lhát - nejen já. :)
Jitka Caklová
Oprava: ... volám DÍKY!!! ........
Jitka Caklová
Paní Evo, za Váš příspěvek volám díky a dávám oba palce nahoru a kdybych jich měla 10, dám je nahoru všechny :-) :-) :-)
Eva Kopecká
Omlouvám se za překlepy, to můj mobil. Porucha není na vašem přijímači. Ovšem pan Brno....to se povedlo. Nová přezdívka....
Eva Kopecká
Vůči mužům žádnou zášť skutečně nemám. Můj muž nechtěl, abych vypadala líp. Patrně k tomu měl své duvody. Ve svém manželství jsem si to spořádala. Skončilo. Litoval on a mockrát. Jenomže když koukám kolem sebe, kolikrát jsem byla svědkem takového nepříjemného chování u letitých manželů a partnerů, že mi až zatrnulo. Prohodí dáma před důchodem....na tyhle věci já nikdy nebyla....a on...už mu to nejde...mám pokoj.... V duchu jsem ho litovala...je to snad normální součástí života, ne? Prohodí jeden o své dlouholeté přítelkyni....ale já s ní nebydlím, my se jen vídáme, to je jen takové, no, ale...vy byste se mi líbila....paní byla chvilku z doslechu. Milá, příjemná, oba byli ve věku...no, jistě mu krom jiného uvařila, uklidila....bylo to nefér. K čemu být vysazený na určitou skupinu lidí. Nejsou všichni stejní...stejně jako my. Když člověk vidí despotu nebo semetriku, hospodského povaleče nebo šmudlu, chronického záletníka nebo frigidní manželku, která to prezentuje ještě jako přednost....chudáci jejich protějšky asi. Ovšem, každý zase má, co si vybral. To, že jsem udělala v manželství špatnou zkušenost, není pro naši otázku v diskusi směrodatné. Jak říkám, partner naší paní Evy je s ní dlouhé roky, bere ji jako inventář a samozřejmost. Je pro něj pohodlné, že je oplácaná, kdyby se dala k turistům a zeštíhlela tam, mohla by se tam zakoukat a nebo by mohla zjistit, že se chlapi k ženám umí chovat i jinak. Manžel naší paní Evy ji svými poznámkami drží doma. Volně přeloženo, nikam nelez, jsi tlustá, buď se mnou doma, ty hrošíku, kdo by mi vařil a pral, a taky, kdybys byla štíhlá, vypadal bych vedle tebe tlustě a stařec já, a o to taky nestojím. Pane Brno, Vy to schválně převracíte, abyste hájil svoje barvy, že...to, že nejste takový Vy, ještě neznamená, že to manžel Evy a jemu podobní neříkají....
Martin Vrba
17:03 a 17:13 To nemyslíte vážně, oponenty nikdy nepovažuji za blbce, ale vždy jen za lidi, kteří mne mohou napravit v mých omylech. Ale nemohu zabránit tomu, když se tak cítí, určitě jim to vymlouvat nebudu. :)
Jitka Caklová
Ještě jsem zapomněla v 17:03 napsat, aby oponent věděl, s kým má tu "čest" :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše