Nejznámější je výraz taverna. Ten k Řecku patří stejně jako třeba gyros či tzatziki a většina návštěvníků této země ihned pochopí, že taverna rovná se něco jako naše restaurace. Jsou různé, od těch trochu nóbl, které cílí na turisty ochotné utrácet, až po ty naprosto obyčejné, venkovské, kde se člověk cítí u kostkovaného ubrusu jako u babičky.

Jenže pak už v označení podniků začíná být chaos. Kdo se v tom všem má vyznat? Suvlatzidiko, inomarijo, patsatsidiko, galaktopolio… To už jsou názvy, které něco říkají jen Řekům a lidem, kteří kouzlu jejich země naprosto propadli. Kromě moře a slunce je zajímá vše, co se jí týká, takže i to, kde dostanou do bříšek něco mimořádného.

„Mám známého, který mi nadšený vyprávěl, jak procestoval Řecko. Vezl dokonalé zásoby a liboval si, jak na Řecko vyzrál a kolik na všem ušetřil. Jenže být v Řecku a vyhnout se tavernám, to znamená nepoznat život v něm. Je spousta míst, kde se v Řecku můžete dobře najíst,“ vysvětluje zpěvačka Martha Elefteriadu ve svém bestselleru Řecká kuchyně.

Právě ona umí skvěle popsat, jak rozličně se různé občerstvovny v Řecku nazývají a čím se liší.

Taverna je jasná a paní Martha ji popisuje takto: „Obvykle prostě zařízená, můžete si tam dát typická řecká jídla, předkrmy počínaje a výběrem domácích jídel konče. Běžným zvykem bývá nahlédnout pod pokličky a vybrat si jídlo přímo v kuchyni. V některých se můžete potěšit i živou muzikou.“

Ovšem existují i podniky, kterým se říká chasataverna a ty se specializují na přípravu masa, většinou na roštu.

Jen opravdoví znalci Řecka vědí, že některým podnikům se říká psistaria. Tam se chodí také především na maso a zpravidla se tam schází velké společnosti, rodiny a hoduje se a hoduje.

                                                                                                                          Ilustrační foto: Jan Raška

Málokdo už narazí na místo, kterému Řekové říkají kutuki. „Obyčejné, malé, stylové taverny, kde bývá výběr předkrmů meze, menší výběr hotových jídel, ale je tam spousta sudového vína. Dnes jich už moc nevidíte,“ vysvětluje Martha Elefteriadu.

Něco podobného je uzeri, něco jako bar, kde se podává nápoj ouzo, víno, pivo a z jídla jen předkrmy, tedy v řečtině meze.

Skvělé místo bývá suvlatzidiko. Martha Elefteriadu ho ve své knize popisuje jako nejpůvodnější řecký fast food, kde se nabízí levně vepřové na jehle – suvlaki. To se balí do placky pita, přidá se salát tzatziki, rajče, někdy cibule. V podstatě totéž co většině turistů známý pita gyros.

Existuje i název inomajirio a to pro podniky, kde se vaří jen hotová jídla. Patsatsidiko je něco jako bufet, do kterého se chodí na dršťkovou polévku a galaktopolio je něco jako náš starý dobrý mléčný bar, který u nás už téměř vymizel.

Turisté, kteří mají rádi sladkosti, zpravidla hned po první návštěvě Řecka propadnou kouzlu zacharoplastio. Kdo nikdy nebyl v řecké cukrárně, nepochopí o čem je řeč a tak nemá smysl popisovat ty neuvěřitelné hromady sladkostí, které se tam vyskytují – dokud člověk nevidí, nevěří.

                                                                                                                          Ilustrační foto: Jan Raška

A pro ty, kdo mají rádi kávu, ještě jedno vysvětlení ze strany odbornice Marthy Elefteriadu: „Kafenio neboli kavárna donedávna patřilo jen mužskému osazenstvu. Z žen se tam nacházely jen manželka či dcera majitele podniku, případně zbloudilá turistka neznalá poměrů, kterou stejně po chvíli soustředěné pohledy strejdů upozornily, že je tu něco v nepořádku.“

A tak existují i kafeteria, což jsou vlastně úplně normální kavárny pro kohokoli, které se dost přizpůsobily požadavkům turistů ze všech zemí světa.

Nejlepší ovšem na všech řeckých podnicích je, že se tam skvěle jí i pije a všude jste vítáni. Ono už totiž těch strejců, kteří kdysi divně koukali na osamělé turistky, vlastně moc není.

Scarlett Wilková pro i60