Se vztahem ke slunci je to stejné jako se vztahem k alkoholu, k jídlu, ke sportu. Platí heslo všeho s mírou. Jenže v posledních letech jsme svědky módního trendu, který hlásá, že slunce je nebezpečné a méně se mluví o jeho pozitivních účincích na zdraví. Částečně za tím stojí výrobci všemožných krémů, kteří potřebují vytvořit dojem, že pokud na sebe každý nenanese vrstvu přípravku s vysokým ochranným faktorem pokaždé, když vyjde z domu, zemře. Částečně jde o správnou reakci na skutečnost, že přibývá případů, kdy lidé přišli k rakovině kůže právě proto, že se slunili naprosto neuváženě.

Starší generace se současnému strachu ze slunce spíše diví. Lidé, kteří jsou nyní ve vyšším věku, často vzpomínají, že v době jejich mládí byla opálená pokožka symbolem zdraví. A hlavně toho, že člověk měl štěstí či konexe a proto se dostal k moři.

„Když jsme byli s manželem a kamarádky poprvé v Bulharsku, málem jsme se tam uškvařili, jak nám záleželo na tom, abychom přijeli hnědí. Jinými slovy, aby všichni v našem malém městě věděli, že jsme byli u moře. Když se nyní dívám na ty fotky z roku 1972, směju se. Vypadám jak černoška, mám sluncem vybledlý drdol příšerně žluté barvy a stejně žluté minišaty,“ vypráví osmdesátiletá Hana.

Její vnučka se naopak slunci vyhýbá. Preferuje světlou pleť a svého dvouletého synka nevystavuje slunci vůbec. „Já si myslím, že by dítěti neuškodilo, kdyby ho trošku na chvíli olízly sluneční paprsky, ale ona ho pořád schovává,“ říká Hana.

V poslední době se však začíná mluvit o tom, že současný strach ze slunce je poněkud přehnaný. Ve Švédsku, kde si slunce moc neužijí, nedávno proběhla studie, snažící se zjistit, nakolik jeho nedostatek či dostatek ovlivňuje psychiku. „Studie zahrnovala ženy ve věku od dvaceti pěti do čtyřiceti šesti let a její výsledky jsou jednoznačné: úplné vyhýbání se slunci není dobré,“ uvedl Giampiero Girolomoni, prezident Italské společnosti pro dermatologii, který zkoumal vliv slunce na lidskou psychiku v různých zemích. „Ženy, které si s rozumem a mírou užívají slunečních paprsků, jsou šťastnější a zdravější,“ tvrdí.

Ze studie vyplynulo, že lidé, kteří se před slunce úplně neschovávají, ale normálně se ve slunečním svitu pohybují a občas paprskům nastaví tělo, snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění a žijí déle. „Kůže vystavena slunku produkuje větší množství vitaminu D, který je důležitý pro imunitní systém a nervovou soustavu. Z slunce se dá získat pouze v létě,“ uvádí šéf Italské společnosti pro dermatologii.

Často v poslední době slyšíme, že slunění způsobuje vrásky a tudíž je žádoucí se mu zcela vyhnout. Otázkou je, co však komu připadá přitažlivější. Zda nezdravě vyhlížející žena s bílou pletí s menším množstvím vrásek nebo sportovně působící snědá žena s vráskami a obličejem lehce ošlehaným větrem, sluncem, zkrátka pobytem v přírodě. Je to jen otázka vkusu, osobních preferencí. Každý se musí rozhodnout, co mu vyhovuje, ale není třeba podléhat trendům, kdy nějaké desetiletí je žádoucí přijíždět od moře co nejvíce černá a další desetiletí je naopak v módě vracet se bílá za cenu toho, že tam dotyčná tráví týden pod slunečníkem.

Faktem je, že přílišná expozice UVA a UVB záření ze slunce pokožce škodí. A nebezpečné je to, že UVA paprsky pronikají i skrz mraky, sklo, odrážejí se od vody, písku, sněhu. Navíc pronikají do hlubších vrstev kůže.

Takže obavy z toho, že nám uškodí, jsou na místě, jen není nutno podléhat panice. „Působení ultrafialového záření rozdělujeme na okamžité a pozdní. Opálení kůže s tvorbou pigmentu, její začervenání, spálení a tvorbu vitamínu D zařazujeme mezi okamžité. K pozdním a tedy nežádoucím změnám na kůži patří její předčasné stárnutí. To se projevuje tvorbou vrásek, pigmentových skvrn, rozšířením cévek, zažloutnutím, ztrátou pevnosti. A druhý nežádoucí vliv je fotokarcinogeneza, stav  vedoucí ke vzniku kožních nádorů,“ vysvětluje dermatoložka Iveta Hasová.

Právě proto je dobré využívat krémy a spreje s filtry, které dokážou pronikání UV záření částečně zmírnit. To je něco, co starší generace v době svého mládí k dispozici neměly. Nyní tyto vymožeosti jsou, ale málokdo umí s těmito prostředky správně zacházet. Někdo si myslí, že když se jednou natře, může být na slunci celý den, někdo naopak panikaří a plácá na sebe vrstvu krému, i když jen vystrčí nos s okna. „Pokud chceme být opravdu chráněni, účinek ochranného filtru je potřeba obnovovat každé dvě až tři hodiny aplikací dalšího krému. Nová vrstva je potřeba vždy po vyjití z vody, ale i v případě, kdy na slunci sportujeme,“ říká Katarína Demetriou z kosmeticko-farmaceutické společnosti Pharma MKL.

Kdo si dokáže najít ochranné přípravky, které mu vyhovují, umí s nimi zacházet a nespojuje si slunce se strachem z každé nové vrásky, má vyhráno. Zpravidla mu pak pobyt na slunci přináší dobrou náladu, aniž by ohrožoval své zdraví. A o to by mělo jít, ať už se jedná o malé dítě nebo o člověka v pokročilém věku.