Měli jsme dům ve městě, který neměl nic jiného, než dvůr s garážemi, chlívky na uhlí a dřevo a prádelnu, ve které jsme se v zimě v létě koupali. A tak jsem už jako dítě chtěla tato zákoutí vylepšit a dědeček mi stloukl různé truhlíky. Tehdy začalo mé zahradničení a také můj úmysl, že až budu velká, nebude ze mě selka, ale zahrádkářka a že budu bydlet na vesnici, kde budu mít baráček se zahradou. Na nastávajícího jsem ještě ani nemyslela.

Mé sny se splnily, k baráčku se zahradou jsem dostala i manžela, jak také jinak, když se v tom domku narodil. My jej potom odkoupili asi za 8 tisíc, od tehdejšího MNV. A začali rekonstruovat vše. Byly to hezké a těžké začátky, ale mně se splnily mé dívčí sny. 

Nejdříve u mě platilo: Čím hloupější sedlák, tím větší brambory. Ale i dnes si myslím, že kdejaká novota a přehnojování umělými hnojivy, také není to nejlepší. Méně a přírodně znamená více. Nějak se mi dařilo, ani nevím jak a hlavně jak jsem při práci a při dětech se ještě stačila věnovat zahradě. I když někdy to bylo skoro při měsíčku, kdy jsem dala děti spát a ještě jsem zalévala kytičky. Nějak se vše zvládalo. A to se užitky zavařovaly a různě uchovávaly. Dnes už mám více času na zahradu, ale také méně sil. Také je zapotřebí dobré počasí - slunce a déšť a zdraví, aby se nám zahradničení vydařilo. 

Pobývat na zahradě, pozorovat její život se všemi motýly, brouky, žížalami je nádherné. A což, když vyraší první poupata, první květy na ovocných stromech. Jako první ovoce přijdou červené jahody, pak maliny, třešně, meruňky, hrušky, jabloně a co já vím, co vše může být na zahradách jinde. Také vlastnoručně vypěstovaná kedlubna, rajče, okurka, či hrášek, jsou jedinečné plody naší práce. A piplání s kytičkami, vždyť to znáte milovníci květin, to je hodin a radostí z hezkých květů.

Není to tak dávno, kdy se před zhruba 60 lety začal odvíjet můj životní zahradnický příběh, láska k přírodě a všemu živému. Velkou konev na zalévání jsem vyměnila za menší, naběhám se častěji, ale pořád to dávám a mám to ráda.

Zahrada je láska na celý život, zůstává s vámi, je vám věrná a trpělivě čeká, kdy k ní přijdete si popovídat a ona vám rozumí. Odměnou vám pomáhá, je to taková dělba práce. Udělej a já se ti odměním. Věnuj se mi a já tě potěším. Je to symbióza duše i těla. Přeji všem zahrádkářům i balkonovým a pokojovým, ať se jim daří v jejich zálibě, ať jim přináší radost a zdraví a pohodu.

Zahrada je láska na celý život!