Poprvé u moře
Ilustrační foto: Pixabay

Jako filmový režisér jsem pracoval takzvaně na volné noze. Dostal jsem nápad pokusit se udělat několik cestopisných reportáží z nesocialistické evropské ciziny.

Tenkrát, v sedmdesátých letech minulého století, bylo třeba mít nejprve devizový příslib od ředitele banky a následně souhlas Ministerstva vnitra. Ten jsem dostal, a tak jsme s přítelkyní Jitkou vzali kameru a filmy a jeli jsme do Francie. Pořád jsme filmovali ve vnitrozemí, ale potom  jsme si řekli, že jeden den si odpočineme u moře. Viděl jsem ho poprvé v životě.

Žasl jsem a pamatuji se, že jsem byl nejvíc zaražen pohledem na jeho nekonečno. Nic tam nebylo, jen voda, která neměla konce. Šli jsme se koupat. Jitka si lehla do stínu, zatímco já jsem se nemohl nabažit slunce a ležel jsem celý den na pláži. Při cestě po Francii jsme vždy bydleli v kempech a pod vlastním stanem.

Když se přiblížil večer, vrátili jsme se do stanu a já jsem začal cítit, že mě kůže pálí. Uvědomil jsem si, že jsem se spálil, a vzpomněl jsem si na starou babskou radu: natřít se bílkem ze syrového vejce. My jsme si vezli nejen stan, ale i potraviny, většinou konzervy a také vajíčka. Už nám zbylo jen jedno, a tak mne Jitka natřela, kam bílek vystačil. Na druhý den jsem na těch natřených místech byl krásně opálený a bez bolesti, na ostatních červený, silně spálený. Pak se mi tam kůže dlouho loupala, jak to zná každý, kdo se jednou na slunci pořádně spálil.

V dalším roce jsme chtěli opět filmovat v západní Evropě. Zašel jsem znovu do Státní banky požádat o devizový příslib. Dveře pana ředitele byly zavřené, proto jsem zaklepal na dveře vedlejší. Zeptal jsem se tam sedícího úředníka, kdy přijde pan ředitel. Odpověděl mi, že už nepřijde. Zeptal jsem se proč. Odpověď zněla: „Protože ten pitomec Martin Štěpánek se chlubil ve vysílání Svobodné Evropy, že se mu podařilo emigrovat jen díky tomu, že dostal od pana ředitele devizový příslib. A bylo, jak se říká, vymalováno. Nikam jsme už nejeli.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
4 komentáře
Soňa Prachfeldová
Vzpomínky hezké, často pomohlo, kdo, kde byl zaměstnán, aby se dostal do nebezpečných kapitalistických končin . Dnes, kdo má peníze, má ohromné možnosti. Moře respektuji, je krásnej, dravé, nekonečné.
Jan Zelenka
Ta úvodní fotka by měla být z ostrova Korfu, ze Sidari. je to pěkné místo.
Jana Jurečková
Krásná vzpomínka. Já byla jen jednou u moře v Bulharsku. Ten pohled opravdu stojí zato. Asi 3 pánové dopadli podobně jako Vy. Celý den leželi na slunci a následující dny pro ně dovolená skončila. Naříkali ve svých chatkách, protože se spálili. Prostě to přehnali...
Naděžda Špásová
Po škole v r. 1974 jsem začala pracovat na Barrandově. Do ciziny jsem se díky filmu taky dostala, ale jen do NDR a Polska a tam bych rozhodně nezůstala. Ve Francii jsem byla poprvé až těsně po revoluci a moře mi učarovalo. Asi po dvaceti letech jsem tam byla ještě jednou.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše