Ještě nedávno jsem se domnívala, že moje literární činnost započala s příchodem na íčko. Při jarním úklidu jsem narazila na výstřižek článku z časopisu Maxi magazín, který je starý přibližně 25 let. Protože vím, že mezi námi íčkaři jsou pěstitelé kaktusů a sukulentů, dovoluji si tento starý článek oživit a nechat vydat na našem portále.

Toto je opis článku: K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala tajenka jednoho čísla Maxi magazínu - Každý květ má svůj půvab. Já tvrdím, že mezi nekrásnější patří květy kaktusů. Vím o čem mluvím. Můj syn se již několik let věnuje pěstování těchto pichlavých rostlin. Každý rok se mu za jeho trpělivost odměňují překrásnými květy. Ve své sbírce má však i kaktusy, které nikdy nerozkvetou. Když jsem se zajímala proč, byla jsem poučena, že některé druhy kvetou až když dorostou do určité velikosti, a té obvykle dosáhnou jen v přírodě, na jiných se cení mohutné ostny, další se používají jako podložky pro roubování choulostivějších druhů.

Jednou jsem si zajela do našeho okresního města - a tam za výlohou květinářství jsem ho uviděla! Kaktus, co nikdy nekvete, s překrásným červeným květem! To bude překvapení k narozeninám. Cestou v autobuse jsem ten zázrak opatrovala jako oko v hlavě. 

Konečně přišla ta chvíle, kdy oslavenec rozbalil svůj dárek. Vzápětí vybuchl v záchvat hurónského smíchu a po něm postupně celá rodina. Tolik radosti za 28 korun jsem věru nečekala.

"Mami, copak jsi nepoznala, že je na něm přilepená slaměnka?"  Nepoznala.

Dnes už syn kaktusy nepěstuje, některé jsem podědila já. Sbírka se mi postupně rozrostla o sukulenty, které si vozím ze svých cest po jižních krajích. Někdy neodolám, a udělám si radost zakoupením květináčku s novou rostlinkou. Pěstování kaktusů a sukulentů není náročné hlavně v našem věku. Když je člověk zapomene pozalévat, vůbec jim to nevadí.