I s těmi ubohými zbytky vlasů se občas musí k holiči. Přitom jsem si zavzpomínal na ty, kteří mi kdy upravovali účes. Starý pán s třesoucí se rukou, která poháněla ruční strojek po dětské hlavě.
To bylo ještě před érou elektrického nářadí. Břitva se ostřila na koženém pásku. Rád jsem čekával, zda bude holený zákazník říznut. To holič plivnul na kousek novinového papíru a připlácl jej na odřené místo. S obavami o své uši se nechávám vyholit kolem nich i nad krkem. To pak krásně pálila kolínská voda na těch místech! V oficíně, jak se říkávalo holičství, stále hřála kamna, na nich se v plechovém džbánu ohřívala voda, přinesená ze studny na dvoře.
Později měl moderní holičství s obrovskými zrcadly pan Ličman. Ten se se zákazníky nemazal. Kamarád Pavel trpělivě sedí pod bílou plachtou, na půlce hlavy už má pěkně střiženého ježka, když tu jede okolo autobus. Holič odhazuje plášť a strhává z chlapce plachtu: "Já musim do města! Přindi zétra!" Ještě zavrčí na manželku: "Matko, zamči!" A je pryč. Plačící Pavel pospíchá na druhý konec dědiny ke starému pánovi, aby mu hlavu opravil.
To už jsem mohl mít tak čtrnáct let, když jsem si u nového holiče, pana Floriánka, poručil: "Dohola!" Jé, ten nechtěl. Ten se bránil. "Co ti řeknó doma? A co děvčata? Dyť to budeš vypadať hrozně! To chceš chodiť z holó hlavó? Já tě dohola neostřihám! Děcka se budó báť ke mně přijiť, že střihám dohola!" Ale já trval na svém, a tak mne nakonec ostříhal nakraťoučko, ale nebylo to zcela na kůži. Ráno jsem ve škole potkal učitelku, která s úžasem valí své veliké oči na můj nový účes. A sotva vejdu do třídy, už jeden ze spolužáků povídá: "Ty máš hlavu jak Kadlčéku Alan!" A tak jsem se stal na zbytek školní docházky Alanem.
Po dlouhých letech, to už jsem jezdil po Hané a zásoboval obchody dobrotami, jsem zašel do malého městského kadeřnictví. Vlasů mám jen pomálu, půlka hlavy je zcela holá. Tehdy povídám kadeřnici: "Koli berete za jednu hlavu?" Ona s úsměvem odpovídá: "Čtyřicet pět korun." A já na to: "Tož to teda budu měť za polovic, že?" Dívka se dala do smíchu a nebyla k zastavení. "Vy ste dobré! Tak sem se už dlóho nenasmála." Skutečně si vzala jen půlku taxy. A já se stal na dlouhé roky jejím zákazníkem.
Ježdění po světě skončilo a tak jsem vzal za vděk holičstvím v naší vesnici. Zvykl jsem si chodit k paní Jarmile. Přesto, že se známe skoro sedmdesát let a líhali jsme spolu, vykáme si. Měl bych to vysvětlit, že? Leželi jsme spolu v porodnici! Jsme totiž na den stejně staří. Ale potom se naše cesty na dlouho rozešly. Tak teď k mé návštěvě v jejím holičství. Zatímco jsem obsluhován, přichází nová zákaznice a usedá do dámského křesla. Jarmila ze mne sundává plachetku, smetá tu trochu vlasů a přijímá peníze. Obracím se k oné zákaznici: "Pani Sedláčková, měla byste ocáď honem utycť!" Jarmila se zastavila a s obavami očekává, co bude? Ze zázemí vystrkuje hlavu uklízečka, která připravuje kávu, zvědavá, cože se to děje? Já dodávám: "Divéte se na mně. Dneska tu střihajó na Sobotku!" Holička úlevně vydechla, a všechny tři se dávají do smíchu.
Při cestě domů vzpomínám, jak mi ten současný nedostatek vlasů prorokoval už dávno tatínek, když mi říkával: "Ty budeš měť jednó toli vlasu, že dyž se pohladiš po čele, ruka se ti zastavi až na prdeli!"

FOTO: R. Mraček
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %