Víte, proč ruští vojáci přijeli na Ukrajinu? Chtěli se pochlubit, že už konečně zvládli celou abecedu až k „Z“.

Vážený pane Raško, pěkně vás zdravím. Musím přiznat, že i já sama jsem po tom co se stalo v minulých dnech přímo upadla do smutku a deprese - i můj syn psycholog se mne přijel osobně zeptat, jak to všechno snáším. Proto jsem se snažila být méně na internetu, ale o to víc v přírodě. A až dnes jsem zjistila, že všechny moje články jsou už mnohde zablokované, tak jako je na tomto webu u nich zablokovaná diskuze. A já se ptám proč? Reagovala jsem dlouhým článkem v diskuzi dopoledne na článek milé autorky Věry Ježkové - Válka v přímém přenosu. A i tam se ptám proč jsem byla vlastně zablokovaná - proto, že jsem ihned nereagovala na tento článek? Opakuji se jako v diskuzi článku - Válka v přímém přenosu - minulou neděli proběhla v našem kostele sbírka na Ukrajinu, samozřejmě jsem dost přispěla tak jako přispívám i na jiné sbírky. Když mne o něco požádá Ukrajinka, tak se snažím vyhovět tak jako některým našim lidem a to hlavně finanční výpomocí. Po roce 1968 kdy jsem se jen tak, tak vyhnula vězení pro moje tehdy dost odvážné články v okresních novinách a musela opustit svůj okres - tak jsem se neuzavřela úplně, ale rozšiřovala jsem pomocí samizdatu zase další články, za které když byl někdo udán se také zavíralo - naštěstí mne tehdy nikdo neudal. A já dnes zjišťuji nejen, že mám úplně všechnu diskuzi zablokovánu, ale ani moje dva soutěžní příspěvky v Zimním soutěžení už tam nejsou. A to můj článek - Tři přání - hovoří jasně v závěru, že si ve svém věku přeji dožít poslední čas v klidu a míru - ale to přeji i celé své rozsáhlé rodině, sousedům, přátelům, vám všem na íčku ale i všem ostatním lidem na celém světě - přece nikdo z nich nechce zbytečně válku! Došla mi dnes dlouhá SMS, na kterou jsem ihned odpověděla, že ji pomohu rozšířit na svých kontaktech. Nevím, zda bych ji mohla ještě po své blokaci uveřejnit jako článek, proto zde z ní píši jen několik myšlenek: Během 2. světové války zorganizoval poradce ministerského předsedy Winstona Churchila spoustu lidí, kteří v každou určitou dobu se společně modlili za mír, bezpečí a ochranu lidí v Anglii. Dělali to každý den a bylo to, jakoby se čas zastavil - tak veliká byla síla modlitby. Výsledek byl tak ohromující, že bombardování bylo po krátké době zastaveno! Nyní se zase organizuje skupina lidí různých národností, aby se modlili jednu minutu za bezpečnost svých zemí, za ukončení problémů, které tíží, a za to, aby Bůh vedl dobré rozhodnutí všech vlád. V naší zemi je setkávání ve virtuální modlitbě vždy v 16 hodin - tak jako ve všech ostatních zemích našeho zeměpisného pásma. V jiných státech je to pochopitelně jinak - to zde nebudu rozepisovat. Já osobně mám velmi mnoho kontaktů v adresáří, ale chtěla bych tuto iniciativu podpořit i tím, že o ní píši na tomto webu. Modliteb za mír ve světě, za ukončení konfliktů za obnovení klidu ve všech národech Země a za to, aby rodiny hleděly k Bohu není nikdy dost. Možná, že modlitba učiní zázrak a bude zase mír*. A ještě dodávám, že i já v každé těžké chvíli jsem vždy prosila o Boží* pomoc. Někdy mne Boží přízeň zachránila hned, někdy až po velmi, velmi dlouhé době !

Vážený pane Raško, velmi výstižný článek, děkuji moc za něj. Potvrdil skutečnost, že portál i60 stojí na té jedině správné straně a že se zcela jasně vymezil proti všem čtenářům stojícím za straně "Říše zla", kterou dnes představuje putinovské Rusko.

Při vší úctě k redakci a k Vám pane Raško, skutečně svobodná média do diskuzí nezasahují a nikdo tady dosud válku na Ukrajině nepodpořil !

Rád bych se podělil o své zkušenosti a zážitky z okupace v roce 1968 kdy mi bylo necelých 18 let. Byli jsme druhý den okupace na Vinohradské před rozhlasem v Praze. Tehdy jsme se museli učit ve škole povinně ruský jazyk z něhož jsem i povinně maturoval. A když jsme se dostali mezi stojící tanky na Vinohradské, tak vojáci co na sebe řvali z tanku na tank, tak jsme jim vůbec nerozuměli. Oni totiž to nebyli Rusové ale Ukrajinci a mluvili mezi sebou svým rodným jazykem...a pak když na Vinohradské stříleli, tak jsme utíkali Italskou na náměstí Míru. Chtěl jsem jen připomenout, že na tancích v Praze neseděli Rusové, ale Ukrajinci. Je to smutné ale je to pravda a klidně mi tuto skutečnost a pravdu, kterou dnes nezměníte....mi vyřaďte z diskuse.

Honzo, děkuji za článek. Naprosto s tebou souhlasím. Také jsem ráda, že jsme členem Evropské unie a NATO.

Ten, kdo napadne jiný stát, kdo rozhodne poslat tam vojsko, střílet do lidí, ničit jakékoli budovy, ten pro svoje jednání nemůže najít žádný argument. U mne je to válečný zločinec a patří před soud. Kam se mají civilisté uchýlit, kde mají žít? A kam se jednou, až to skončí, vrátí? Z čeho a za co si postaví nové domovy? Nebo budou do konce života někde trpění a vzpomínat tam na svůj domov? A jak to hospodářsky oslabí okolní státy, to poskytnutí pomoci? Vždyť dneska každý stát má co dělat, aby se postaral o svoje lidi. Tohle se nemělo stát, k tomu nemělo dojít. Člověk by řekl, že jsou už dnes všichni civilizovaní lidé vyléčeni z jakýchkoli válečných konfliktů, že je každý rád, když může žít a pracovat doma. Lidstvo se nikdy nepoučí, je nepoučitelné. Stačí jedna hlava státu, která si umane poslat své vojáky demilitarizovat a denacifikovat....jak úžasný výraz pro zabíjení, drancování a ničení všeho v sousední zemi....a je malér. Dotkne se to všech kolem. Ne že ne. Upřímně lituji Ukrajinu, všechny ty lidi, kteří byli zatažení do téhle nesmyslné války. Chtějí žít v míru, stejně jako my všichni. Co komu ti obyčejní obyvatelé udělali? Krom toho, že žijí na území, na které si někdo dělá neoprávněný zálusk? Ten, kdo tohle vymyslel, si zaslouží, aby měli všichni, které jeho rozhodnutí poškodilo, možnost vysvětlit mu to ručně. Stejným násilím, jakému on dal možnost vzniknout. Ukrajino, drž se, nikomu z nás není tvůj osud lhostejný....

Připomínám si své zážitky ze srpna 1968 a obovskou světovou podporu po sovětské okupaci. Shodou okolností jsem to prožíval v Londýně, již dříve jsem na i60 o tom vložil podrobný článek.

Honzo, díky za článek. Tohle nikdo nečekal. Je strašné, že jeden člověk drží v šachu celý svět. Strach z viru jsme nahradili strachem z horšího.

Také já děkuji redakci za rozhodný postoj a připojuji se k podpoře Ukrajiny. Naše církev tam pomáhá dlouhá léta, v Mariupolu jsme podporovali sirotčinec a vím, kolikrát jej bylo třeba v poslední době opravit. Opravy byly třeba po vojenských útocích. Ten problém trval opravdu dlouho. Že Mariupol nakonec zničí celý by mne ani ve snu nenapadlo. Teď se podařilo děti ze všech námi podporovaných sirotčinců povedlo odvézt do bezpečí.

Studená válka. Zaklínací slovo mír, za které se schovávalo klanění Rusům. 1968, normalizace. Konečně jsme vydechli v demokracii a svobodě. A teď chuť šílence zvrátit životy jen pro návrat starých časů, Ukrajina bojuje za celou Evropu. Doufám, že mír zvítězí. Jsem s Ukrajinci...

Nemlčíme! Silně na mne zapůsobila jasná výzva šéfredaktora Jana Rašky adresovaná dezinformátorům. Jsou nebezpeční. Po osmi letech na íčku snad mohu napsat toto: tak jak stojíme za Ukrajinou, tak budeme podporovat i portál i60 tak, aby byl i nadále mírumilovný a demokratický. Děkuji, Honzo!

Je to kruté, bezprecedentní, šílené , vůči Ukrajině. Těch nešťastných lidí a zbytečně zmařených životů. Rozpínavost Ruska v čele s Putinem je neskutečná, zvrácená, pro své politické cíle ohrožuje existenci života na této planetě. V roce 1968 když k nám vtrhli okupanti, jsme vezla svého ročního synka do jeslí. Všichni jsme byli vyděšeni, plakali jsme, nadávali a měli strach. Kdybychom se tehdy bránili, zabili by nás. A na dlouhých 20 let se tu zabydleli. Tolik jsme si oddechli , se změnou režimu se nadechovali svobody z plných plic. Koho by napadlo, že vypukne válka na Ukrajině a hrozí z toho celosvětový konflikt. Děs a hrůza. Je správné, že pomáháme , že EU je jednotná. Věřím pevně , že Rusko nemá proti nám šanci. Ať žije Ukrajina , ať ty hrůzy skončí !

Honzo, moc děkuji za povzbudivý článek. V této době se nedokáži z ničeho radovat. Přeji si jen jediné, život bez války a končím Tvými slovy v závěru článku "Ať žije Ukrajina. Ať žije mír!"

Honzo děkuji za velmi pěkný článek.

Podporuji tento názor, protože podporuji život, a ten válka bere a ničí. Nelze ji ospravedlnit ničím.

Honzo, plně s vámi souhlasím, nelze sem napsat jaká jména tomu psychopatovi dávám, protože nic jiného není. Doufám, že se svět proti němu spojí a nedopustí, aby se z toho stalo ještě něco horšího. Lhostejní k tomu určitě nejsme, tím spíše, že Ukrajinci jsou součástí naší rodiny. Mají české občanství, tak jim snad nic nehrozí.

Jsme generace, která se jednoho krásného srpnového rána probudila do hřmotu přátelských tanků. Dorazily, aby nám napravily hlavy. To se nepodařilo, ale zažili jsme ovoce normalizace. Z morální facky dalších desítek let jsme se po mém soudu nesebrali dodnes. Někteří z nás mají tu bezbřehou drzost, že obdivují malého muže z velké země. Jakou lekci ještě tito lidé potřebují ? Vážím si slov šéfredaktora i60.cz a plně s jeho slovy souhlasím. Božena Hažová

Honzo, taky děkuji za Tvá slova. A jsem ráda, že z nich pro mě vyplývá, že se svým postojem k situaci na Ukrajině na íčku MŮŽU zůstat.

Pane Raško děkuji Vám za Váš statečný a nekompromisní postoj, i když u některých Ičkařů jste si myslím neposloužil.

Honzo moc děkuji za Tvá psaná slova v tomto článku se kterými se plně ztotožňuji. Patřím k těm, kteří stojí na straně Ukrajiny a nechci aby tam ani nikde jinde byla válka. Chci žít v míru, chci ab v míru žili všichni lidé na celé zemi a celé planetě. Každý jedinec má právo na život, na svá přání, tužby a sny a pokud se mají řešit nějaké problémy, těžkosti, tak at jsou to jen ty, kde nehrají roli žádné zbraně a týkají se jen běžného každodenního lidského konání doma, na pracovištích apod.

Honzo, děkuji. Za tvůj článek, postoj, za sebe a za všechny, kdo cítí s Ukrajinou a odsuzují tuto agresi.

Útočná a zákeřná válka, kterou Putin nazývá vojenskou operací, nemá žádné ospravedlnění. Poškodil tím na dlouhá desetiletí a možná i staletí i svůj vlastní národ, který v očích celého světa ztratil důvěru. Musíme dělat všechno pro to, abychom pomohli trpícím Ukrajincům.

Honzo, děkuji za tvůj postoj a plně se s ním ztotožňuji. Je mi jen líto, že někteří íčkaři nedokážou na chatech diskutovat na úrovni a k věci. Někdy je to fakt přes čáru. Vždyť chceme všichni jen to samé. Aby nebyla válka, neumírali lidé a mohli se řešit jiné důležité problémy.

Nechceme válku, chceme mír! Všichni lidé mají právo vychovávat své děti v míru. Všechny děti mají právo na život a na své sny.

Tleskám ve stoje tomuto článku. Ať se pan Putin podívá, kolik nešťastných lidí zanechal, kolik poničených a zbořených domů. Nikdo a nikdy mu neodpustí. Také si přeji,ať Ukrajina zvítězí, ať obyčejní lidé mohou normálně a klidně žít.

Honzo, napsal jsi to pěkně a naprosto souhlasím. I když jsem válku nezažila, vždy mě problémy s ní spojené trápí. Vzpomínám si na základní škole jsme měli napsat slohovou práci k válce ve Vietnamu. Když se předčítaly některé práce, bylo mi z nich moc smutno. Roky ubíhaly a tato témata se ve světě opakují, ne jako slohové práce, ale životem a válkou utrápené národy. Vždy jsem si říkala, proč, proč se to děje, proč nemohou žít všechny národy a v míru. Nikdy jsem si ale nedovedla představit, že 21.století se bude bojovat a válčit. Jen pro jednoho, který si jako Hitler myslí, že je jediný a nepřemožitelný Putin? Nesouhlasím s ním a doufám, věřím, že to Ukrajina vyhraje. Je mi líto všech, kteří tam na to doplácí. A stejně jako napsal Honza: Ať žije Ukrajina! Ať žije mír!

Děkuji portálu za tento jednoznačný postoj odsuzující ruskou agresi vůči Ukrajině. Jsem celý život na straně práva, svobody, míru.

Honzo, Tobě i celé redakci MOC DĚKUJU