Nataša Gollová se narodila 27. února 1912 v Praze. Její otec František Xaver Hodáč byl významný politik, poslanec parlamentu a profesor ČVUT. Nataša si možná i proto zvolila umělecký pseudonym po svém dědečkovi, profesoru Jaroslavu Gollovi. V německém filmu pak účinkovala pod pseudonymem Ada Goll.

Nataša v mládí netoužila po herectví. Začala studovat pražskou filozofickou fakultu, ovládala čtyři světové jazyky. Uměla jezdit na koni. A hrála na klavír. Tanec a herectví později začala studovat soukromě. Jako dvacetiletá pak odjela s tanečním souborem do Paříže, kde v ateliéru malíře Aloise Šímy potkala o šestnáct let staršího francouzského básníka Tristana Tzaru. Bohémským dadaistou byla okouzlena, ale jejich vztah nevydržel a Nataša se vrátila do Československa.

Jeden čas se objevovala po boku herce Františka Vnoučka. Jenže brzy se prokázal jeho silný vztah k alkoholu a také k mužům. Svou homosexuální orientaci později Vnouček veřejně přiznal.

V roce 1934 nastoupila Gollová do angažmá v divadle v Olomouci, o rok později se objevila na prknech Národního divadla v Bratislavě. A odtud zamířila do Prahy, především na Barrandov, kde ve filmových studiích natočila hvězdné snímky. Ty nejznámější po boku Oldřicha Nového - Kristian, Hotel Modrá hvězda, Dívka v modrém či Roztomilý člověk. Nejvíce filmů – celkem osm, natočila v roce 1939. Pak i do světa filmu vstoupila válka. Nacisté ovládli ateliéry na Barrandově a také další filmové instituce. V roce 1941 se Nataša Gollová vydala na přehlídku filmů do Zlína, kde potkala Wilhelma Söhnela, ostravského Němce, který v době nacistické okupace dohlížel na českou kinematografii. Jejich vztah poznamenal život Nataši Gollové po válce, kdy ji obvinili z kolaborace. Nataša odjela do terezínského ghetta, kde vypukl skvrnitý tyfus, aby tam pomáhala nemocným. Také se nakazila a byla v ohrožení života.

Protože ani po vyléčení nemohla hrát v Praze, odjela do Českých Budějovic, kde poznala divadelního režiséra Karla Konstantina, za kterého se v roce 1948 provdala. Jenže nebylo to šťastné manželství. Konstantin se projevil jako tyran a hlavně těžký alkoholik. A tak Nataša utekla zase do Prahy.

Před kameru se vrátila v roce 1951, kdy ji režisér Frič na přímluvu Jana Wericha obsadil do veselohry Císařův pekař - Pekařův císař, a to do role Sirael. Od roku 1955 byla Gollová členkou Divadla satiry, pozdějšího ABC, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1971.

V osmdesátých letech se Gollová objevila ještě v několika televizních inscenacích, ale jen v menších, takřka nevýznamných rolích. Zdravotní a psychické potíže řešila alkoholem. Zemřela ve věku 76 let v říjnu 1988 v domově důchodců v Krči. Pochována je na Vyšehradském hřbitově.

S využitím zdrojů: wikipedia.org, Aleš Cibulka: Nataša Gollová