Možná se to někomu bude zdát divné, ale moje nejtajnější přání souvisí se skutečností, že závidím ženatým mužům. Mají totiž manželku. Ti šťastnější jich mají dokonce několik. Čím déle jsem vdaná, tím více si uvědomuji, že nejen muži, ale zejména jejich ženy by také potřebovaly mít manželku. Manželek není nikdy dost. Jsou užitečné a naprosto nenahraditelné nějakou hospodyní, či pomocnicí v domácnosti, protože s tou se člověk pořádně ani nepohádá. Já bych rozhodně minimálně jednu manželku potřebovala.

Je mi jasné, že kdybych měla manželku, nemusela bych každé ráno vyskočit z postele s úsměvem na rtech, ale mohla bych si dovolit vstávat po zadku a nikdo by na mě minimálně hodinu nesměl promluvit. Zavřela bych se do kuchyně, do které by nikdo jiný nesměl vstoupit. Pokud by tam moje manželka přesto něco potřebovala, vzdychala bych a s výrazem mučedníka bych si stěžovala, že v téhle rodině nemám kouska klidu ani po ránu. V případě, že by na mě manželka navíc ještě promluvila, dostala bych hysterický záchvat, že já jí při snídani také neruším.

Pak bych si velmi zvolna začala tu snídani připravovat. Což znamená, že bych si otevřela krabici s mlékem a buď bych odřízla její růžek anebo odtrhla plastový uzávěr a jedno či druhé by mi odpadlo kamkoli po kuchyni. Poté bych nalila mléko do hrnku a přidala dvě lžičky instantní kávy, kterou bych částečně rozsypala po kuchyňské lince a částečně po podlaze. Zavíráním sklenice s kávou a úklidem mléka do ledničky bych se nezdržovala. Mám přeci manželku. Po vložení hrnku do mikrovlnné trouby, bych začala rozkrajovat rohlík. Nemohla bych ho ale krájet nad kuchyňskou linkou, tam už není téměř k hnutí, protože manželka ještě neuklidila, neboť jsem jí před chvílí z kuchyně vyhodila. Takže bych krájela nad podlahou, kterou bych totálně zasvinila.

Kdybych měla obzvlášť dobrou náladu, nedala bych si jen rohlík s máslem, ale udělala bych si pomazánku buď s česnekem anebo s cibulí. Jen ať to doma pěkně voní už od rána. Nezdržovala bych se loupáním nad táckem nebo nad košem. Ono se toho nakonec na tu linku ještě docela dost vejde. A vešlo by se víc, kdybych otevřela okno a vzniklý průvan by vše trošku rozfoukal po místnosti. To by nevadilo. Vím, že mám manželku a ta zamete, až se najím. Hlavně ale nesmí luxovat, aby nevzbudila moji nevoli, protože by mě tím po ránu rušila. Kdyby se manželka vzepřela, a řekla mi, že se jí ten bordel nelíbí a že mám víc dbát na pořádek, tak bych jí řekla, že je strašně nepříjemná, kdo to má vydržet, a že na ty její kecy nejsem vůbec zvědavá. 

Moje manželka by ale byla přínosem i pro komunikaci s mým manželem. Kdyby třeba v koupelně naházel oblečení na podlahu těsně vedle koše na špinavé prádlo, poslala bych svoji manželku, aby mu řekla, aby si po sobě uklidil. Také by mu vyřídila, že má vyhodit ze šuplíku v kuchyni všechny zátky od piva, které tam po otevření lahve dlouhodobě odkládá společně s otvírákem. Tím pádem by se manžel rozčílil na moji manželku a ne na mě, a naše dlouholeté soužití by nezkalil ani mráček.

A tak se sama sebe ptám: „Nebyla by to nádhera? Proč tedy sakra ještě nemám manželku?“