Můj třetí trenér byl distingovaný pán o něco málo starší, než  já. Byl slušný, kultivovaný, precizní, spolehlivý, trpělivý, příjemný, chápající ... zkrátka vynikající. A nadto měl bezvadnou manželku.

Začala jsem s ním trénovat až další jaro. A to ještě po dvouměsíční pauze. Ne, že bych nedbala slov učitele a začala to vzdávat. I když jsem o učitele přišla, chodila jsem trénovat sama. S přicházejícím chladem jsem začala, místo na trávě, trénovat uvnitř budovy. Ty se staví jen pro ten účel a říká se jim indoor. V takové budově tvoří jednu stěnu tkanina a síť. Zachycují míčky, které hráči, vzdálení asi padesát metrů daleko, proti stěně odpalují. Při tréninku se stojí na betonové podlaze přikryté kobercem. Tenkým kobercem.

Můj "samotrénink" nevydrželo pravé rameno. Stovky špatných úderů sekerou do betonu (namísto do měkkého trávníku) mě stály zánět tak bolestivý, že mám od té doby mentální blok do takové podložky rány třeba jen zkoušet. Ptáte se proč sekerou? No tak nějak to vypadá, když vší silou špatně udeříte golfovou holí. Místo míčku trefíte tvrdou zem. 

Nový pan trenér pojal můj trénink precizně. Měl všelijaká udělátka a technická zařízení. Naučila jsem se kývat s dřevěnou holí připevněnou na zádech, abych se správně točila. Zkoušela jsem trefovat míček ve škvíře mezi dvěma molitanovými pásy, abych dobře vedla hůl. K holi jsem měla připevněnou tenkou dřevěnou tyčku, abych nekrčila loket.  Na předloktí něco, co vypadalo jako ortéza, abych nekrčila zápěstí. Pečlivě jsme zkoumali zpomalené natočené záběry mého pohybu. Říkali si, co je dobře a co špatně. Pan trenér mi předváděl všemi představitelnými způsoby, jak mám vést hůl, jak hýbat nohama, trupem a rukama. Samostatně, v dílčích pohybech jsem snad byla schopná něco zopakovat. Jak ale přišlo na švih do míčku, nestál výsledek za nic. Teď už vím, že když se někdy rána povedla, šlo o čirou náhodu.

A já jsem stále nechápala, co přesně a jak mám s golfovou holí dělat. Naše spolupráce, bez viny některého z nás, tak nějak nikam nevedla a rozplývala se v čím dál delších přestávkách našeho setkávání.  Trenér nade mnou hůl nezlomil. Věděl dobře, že alespoň čtyřikrát v týdnu zkouším s holí mávat.

Přišlo léto a já si řekla, že je na čase, abych se vypravila do golfového světa. Že nejlepším učitelem bude život.