Věnováno všem rodinám, které v tyto dny jsou třeba ve stejné situaci, jako kdysi ta naše – myslím i na ně a držím jim palce.
To bylo někdy začátkem prosince roku 1964, chodil jsem do osmičky, naši maminku odvezli rychlou záchrankou do Vinohradské nemocnice. Stalo se jí to mezi „prackama“ - rozuměj pracnami, které pekla už na Vánoce, my jim tak říkali. Začala se klepat jako sulc a nakonec zkolabovala. Pak se z toho vyvinulo onemocnění slinivky a bylo to prý skoro beznadějné, mohla jí pomoci jen nějaká průkopnická operace, ale tu dělali na ní tehdy poprvé.
My jsme se k tomu upnuli a modlili se, aby se to podařilo. V té době jsem dostal ve škole několik špatných známek, nebyl jsem se schopen na nic vůbec soustředit – byli jsme všichni v rodině na tom stejně – ale život je krutý a „majzne vás po palici“ i když je vám nejhůř nebo snad právě proto.
Když to zázračně vyšlo, operace se zdařila, tak jsme ve svých nárocích šli i výš, takoví jsou všichni lidé, a přáli jsme si, aby s námi byla maminka už 24. u stromečku. Pak ale nastaly komplikace, rána se zanítila, maminka měla vysoké horečky a několikrát ji oživovali. Nakonec se ze všeho vylízala, byla jí tedy ale odstraněna slinivka a měla tak pooperační cukrovku – musela si doživotně píchat inzulin a začínala tehdy v době, kdy nebyly domácí měřiče cukru v krvi (tedy měla i hypoglykémie) a ani inzulínová pera, ale jen tlusté injekční stříkačky, které si doma vyvařovala v kastrůlku na plotně, stejně jako když si děláte vedle vajíčka na hniličko. Dneska donesou i feťákovi asistenti jednorázové stříkačky až k němu pod most. Poměry se rozhodně zlepšily. :)
Z nemocnice ji propustili domů vyhublou na kost tehdy někdy až v době, kdy už vlály prapory na oslavu májových dnů a pro nás tedy i na její slavné, ale skromné přivítání doma. Udělali jsme si i takový dodatečný Štědrý večer, ten pravý jsme neslavili, jen si každý tehdy zalezl do koutečku nebo pod peřinu a modlil se za její uzdravení a plakal. Ozdobili jsme fíkus, protože ten smrček, co byl až do konce února naležato za oknem na parapetu, jsem nakonec musel vyhodit, byl už nezpůsobilý.
A tehdy bylo první známkou maminčina uzdravování to, že z postele zaměřila svůj zrak pod malý stolek a zkritizovala nás, že jsme tam nechali prach.
Udělali jsme si i kapra a bramborový salát a jediný a ten nejcennější dárek všech dob, byla samotná maminka, která pak přežila ještě několik operací a byla tady s námi v plné mentální síle, jako naše pokladnice vzpomínek a vědomostí až do svých 85 let.
Z toho plyne poučení, že si člověk může udělat „Vánoce“ kdykoli, že dárky ani nemusí být, že stačí, že jsme a že se máme rádi a pak jsme jeden pro druhého tím nejcennějším dárkem na celém světě.
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
