Až sto různých hesel. Tolik podle průzkumu společnosti NordPass nyní používá průměrný uživatel internetu. Zdá se to být přehnané? Mnoho lidí, kteří internet využívají k práci ve velkých korporacích, k firemním i soukromým finančním transakcím, k nakupování a k zábavě, časem k tomuto číslu skutečně dojde. Covidová doba připoutala k internetu mnohem více lidí, než u něj bývalo dříve a tak podle zmíněného průzkumu lidé nyní používají až o dvacet pět procent více různých účtů a tudíž i hesel, než dříve.

Stačí si založit účty u několika internetových obchodů, protože za to nabídly výhody, mít více platebních karet, třeba více e-mailových adres, být aktivní na sociálních sítích, vzdělávat se on-line, využívat internetové bankovnictví a počet hesel, které si po nás technika žádá, utěšeně roste.

Když třiašedesátiletá Pavla nedávno dorazila do své banky a zděšeně tam vyprávěla, že se jí zablokovala karta, protože nebyla schopná na několik pokusů zadat správný pin, styděla se. „Myslela jsem, že řeknou, že jsme stará popletená bába, ale ten mladý muž mě uklidnil, že je to problém, který se týká čím dál více lidí, a to i mladých, protože do našich životů proniklo už tolik číselných kombinací, že to nejsme schopni pobrat,“ vypráví. Protože používá svou kartu i kartu manžela a navíc disponuje i s kartou maminky, která nemůže chodit, poněkud se jí číselné PIN kódy popletly. Navíc si před pár dny pořídila nový mobil, tudíž si ještě nezvykla na nový PIN, který má v něm. „Prostě jsem to popletla pořádně. Nejvíce mě zdolalo, že nám v práci nařídili, abychom si změnili přístupová hesla do počítače s tím, že tam musí být čísla i písmena. Pořád to musíme měnit, prý z důvodu bezpečnosti, jenže já už si to nejsem schopna pamatovat a stejně si vše píšu na papírky,“ přiznává.

Dvě třetiny dotazovaných Čechů v průzkumu uvedly, že si hesla pamatují. Třetina přiznala, že si je zapisuje. Ovšem i ti, kteří si je pamatují, připustili, že čas od času nějaké zapomenou nebo popletou. „Zapisování hesel je běžné, ale není nejvhodnější. Notýsek můžete snadno ztratit nebo vám ho někdo může vzít,“ upozornil Miroslav Dvořák ze softwerové firmy Eset, která se specializuje na kybernetickou bezpečnost. Jeho zkušenost je, že Češi si myslí, že bezpečné heslo by mělo být složité a dlouhé, jenže pak si ho často nejsou schopni pamatovat, pokud takových používají více.

„Unikátní, dlouhé heslo je bezpečnější, ale prostě si je člověk těžko zapamatuje, takže mnohdy je lepší užívat jednoduché věty, heslové fráze,“ uvedl s tím, že rizikové je používat jedno heslo pro různé příležitosti.

Jen třicet dva procent Čechů ovšem využívá pro různá přihlašování různá hesla. Ve snaze si zjednodušit život často mají stejné heslo do počítače, do internetového bankovnictví, do různých e-shopů.

Podle průzkumu antivirové společnosti Kaspersky dva z pěti uživatelů internetu nejsou schopni po ztrátě hesla rychle obnovit přístup ke svým účtům. Trable s pamatováním si PIN kódů však přinášejí i jednu dobrou zprávu pro lidi vyššího věku. Stejně často jako lidé starší je zapomínají i lidé mladí, ba dokonce častěji, protože právě oni mnohdy potřebují k životu mnohem více číselných či písmenkových kombinací.

„Když jsme byly s vnučkou první večer v Řecku, zablokovala si platební kartu, protože tam třikrát zadala PIN kód, který se podobal jejímu heslu do mobilu. Ten měla v letadle vypnutý, pak jí nešel nahodit, z čehož byla úplně šílená, takže si zřejmě to heslo, které pořád zadávala, zafixovala tak, že ho zadávala i při placení. No kdyby tam byla sama, je v háji, bez karty. Pak jsme si s ní s manželem dělali legraci, že jsou jí staroušci dobří a že my takové vylomeniny neděláme,“ vypráví sedmdesátiletá Olga. A dodává: „Raději jsem ale pomlčela o tom, že jsem si sebou i na dovolenou vezla notýsek s hesly k mobilu, do internetového bankovnictví, do notebooku i s kódem k alarmu v kanceláři a doma. A už vůbec nebudu mluvit o tom, že jsem ten notýsek nechala na pokoji spolu s notebookem a mobilem, když jsme byli na pláži. Došlo mi to až po pár dnech,  jak to bylo nebezpečné, že to kdokoli mohl najít, pochopit a vyzkoušet.“

Za všemi těmi trápeními, které čím dál silnější digitalizace života přináší, stojí vynálezce bankomatu John Shepherd Barron. Když v roce 1967 vymýšlel, jak tuhle novinku zabezpečit, samozřejmě netušil, jak obrovsky se jeho vynález rozšíří a že jednou budou mít lidé i několik karet najednou. Radil se s psychology a ti mu řekli, že PIN by měl mít šest číslic, protože to prý je počet, který si průměrný člověk dokáže zapamatovat. Ovšem traduje se historka, že ho manželka přemluvila, že stačí čtyři. Takže nyní té dámě můžeme být vděční, protože jsme na tom také mohli být výrazně hůř.