Jsem celkem spokojená důchodkyně, ale že by stáří bylo nějak výhodné, to se neodvažuji tvrdit. S přibývajícími roky sice člověk nabyde cenné zkušenosti, jenže věkem slábne celé tělo a rady do života jsou už na draka.                                                                     

Na otázku lze odpovědět: Pokud je vám sladkých šestnáct let, a čas s budoucností se zdají nekonečné, je to pěkné, jako v pohádce. Později, když přijdou všechny povinnosti, které nám připraví život, žijeme v neustálém shonu, mezi prací, péčí o domácnost a děti. Je to boj a jak děti dorůstají a starosti ubývají, než si odpočineme, na dveře již klepe padesátka. Trochu se leknete. Je to možné, tolik let? 

Stáří je ale stále v nedohlednu a zdraví celkem slouží. Čas se však z našeho pohledu rozběhne rychleji a chvátá k šedesátce. Stále si připadáte ve formě, i když objevíte první neduhy. Léta běží a najednou je vám sedmdesát. Rok se přežene rychlostí, dříve nevídanou, jen vy jste nějak pomalejší a některé dny cítíte v těle každou kůstku. Život je však stále krásný, jste vděčná za každé nové ráno. Konečně máte více svobody a dokážete si vychutnat i věci, které se dříve zdály všední. Teplo domova, popovídání s kamarádkou, proměny přírody i krajinu v okolí.

Každý věk má své plusy a minusy. Výhodou vyššího věku je málo povinností, mám je jen k sobě a můžu si dělat co chci. Nevýhodou je, že na několik blízkých lidí můžu, bohužel, už jen vzpomínat. Přináší to, navzdory lidem kolem, pocit samoty.

Abych se sama se sebou cítila dobře, musím se ponořit až ke dnu své duše (někde dole vězí i ta 16) a očistit se od lety nastřádaných negativních nánosů a křivd. A bonus staršího věku je nalezení klidu a nadhledu, smíření a vyrovnání, se sebou i světem kolem.           I člověk dokáže dozrát, jako víno.