Dobrý den, mám smutnou zkušenost s podporou dítěte. Mám dva syny. Starší byl vždy úzkostný a neprůbojný, což se projevovalo i ve škole. Výsledky byly chabé. Druhý mladší byl jako dítě vždy všude vidět, rád se učil a vše si zařídil sám. Naši pomoc moc nepotřeboval ani když studoval vysokou školu. Starší stále potřeboval naši podporu i v učení a pak následném zaměstnání. Koupili jsme mu auto, aby se mohl osamostatnit. Pak si namluvil slečnu a narodily se jim tři děti. Znovu dostal na nové auto a oba synové pak na novou kuchyň. Vzala jsem ho i do svého podnikání a velmi mu více jak deset let pomáhala, když jeho partnerka byla na mateřské dovolené. Když ukončila mateřskou, nastoupila do naší firmy. Nebyla ale úspěšná, neměla pro podnikání žádné předpoklady. Myslela si, že když já svou činnost ukončím, protože jsem již v důchodu, všechny výhody a tedy i výdělek přejde na ni. Mě ale práce s lidmi stále baví a jen z malého důchodu s manželem se nám zatím nechce žít. Odmítla jsem proto do důchodu odejít. Synova partnerka s námi s celou rodinou přestala mluvit a postupně zpracovala i syna. Neviděli jsme se již skoro dva roky. Moc mě to trápí. Říkám si ale, že jsem nikomu nic neudělala, stále jsme jim s manželem pomáhali. Vnoučata hlídali kdy je napadlo a na jak dlouho potřebovali. Dostávali jídlo, zavařeniny, drahé dárky, vše o co si řekli. Mladší syn se k nám chová velmi pěkně, se vším nám pomůže a stará se, abychom byli spokojeni. To je mou velkou útěchou. Kde jsem udělal chybu. Asi v tom, že jsme nic nikdy nechtěli vracet. Mysleli jsme si, že budou vděčni. Oni to ale brali jako že je to samozřejmost. Je to ale asi povaha. Žárlivá a nepokorná. Co myslíte?

Velice dobře jste se rozhodli. Já bych neváhala ani minutu. Já fandím lidem, kteří zachraňují staré domy. Líbí se mi. Chce to odvahu a vytrvalost. Musí Vás hřát u srdce, že jste dceři pomohla.

:-) :-) Vážení přátelé, ano, sonda do čtenářské veřejnosti se skrytou inzercí a s očekáváním jindy placené informace? :-) :-)

Také bych pomohla. V příběhu mi trochu chybí reakce druhé strany na takovou pomoc. Doufám, že byli rádi. I opačné případy se někdy bohužel stávají.

Když mohu, pomohu. Dobře jste udělali.

Určitě jste udělali dobře. Jde o zdraví všech.

Máme li tu možnost, jednoznačně pomozme.

Udělali jste dobře, že jste pomohli , udělala bych totéž.

Určitě bych pomohla. Líbí se mi Váš příběh.

Kdyby byla potřeba, udělala bych totéž. Příběh ze života se mi líbí.

Také jsme finančně vypomohli, dcera se s manželem rozvedla, dům byl napsaný na něj, ale bez problémů nám peníze vrátil a použili se zase na nový dům, který si s druhým mužem zakoupili. A koupili 2 generační, abychom byli pod jednou střechou a samozřejmě přispíváme na bydlení, pomáháme s hlídaním dětí aby oba mohli pracovat celé směny.

Má dcera s nemocným vnukem a její muž s nemocným nevlastním vnukem si o pomoc nikdy neříkají. Jsem ráda, když ode mne vůbec něco přijmou. Nyní pomoc potřebují docela akutně - zase si neřekli, ale vím, že pomůžu. Rozhodla bych se jako Renáta

Bydlení patří mezi základní potřeby rodiny, je přirozené, že jste mladým pomohli, když vydělává jen jeden rodič a dcera je na mateřské. Jednou třeba tak pomohou oni svým dětem.

Pokud bylo v rodině třeba, vždy jsem finančně vypomohla, pokud jsem mohla a považovala to za správné.

Něco jiného je podporovat mladé, kteří stojí neustále ve dveřích s nataženýma rukama a automaticky čekají na peníze od rodičů a něco jiného je pomoci jim, zde se zabezpečením bydlení právě teď, když to potřebují. Než by se dočkali, až odejdeme, mohlo by být pozdě. Pravda je, že se stává, že se mladí rozejdou a o "rodičovské peníze" pak bývá tahanice. Dobré je zabezpečit se pro takový případ dopředu např. písemnou darovací smlouvou, ale to už se dostávám trochu jinam. V zásadě s příspěvkem mladým na bydlení souhlasím.

Děkuji za příběh ze života. Rozhodla bych se stejně jako vy. Ne kvůli vděčnosti, ale pocitu klidu, že moji nejbližší žijí ve zdravějším prostředí. Ale moje osobní zkušenost - revitalizace starého domu je nekonečný příběh na práci i finance.

Peníze si člověk do hrobu nevezme. Pokud jste to s mladými předem probrali a oni souhlasili, udělali jste dobře. Není čeho litovat. Jen nečekejte za to nějakou "vděčnost", dali jste protože jste měli a chtěli. Tečka. Přeji vám ať vaše vnučka je zdravá a vy z ní máte jen radost.