Dnes ráno o půl sedmé jsem vyráželi z Dobrušky do Lánova, kde se pořádala akce s dětmi. Děti měly ukázku ze života postižených. Vyzkoušely si na vlastní kůži, jak se žije postiženým mezi námi zdravými.

Vedení školy nás mile přivítalo a vytvořilo nám hezké zázemí s devíti zastaveními. Ukázky byly převážně ze světa nevidomých. Děti si mohly vyzkoušet, jak nevidomí určují hladinu tekutin v hrnečku. a jak s nimi mluví telefon, aby věděli, komu volají. Na dalším stanovišti si mohly vyzkoušet, jak se čte nevidomým dětem z slabikáře, který je napsaný slepeckým písmem. Na dalším stanovišti si mohly vyzkoušet psaní na stroji pro nevidomé, viděly, jak se chodí špatně pohyblivým lidem, pak si vyzkoušely rozpoznávání předmětů hmatem, další stanoviště byla chůze se slepeckou holí. Děti vždy dostaly roušku na oči, aby neviděly a opravdu si mohly vyzkoušet, jak se musí nevidomí každodenně vypořádávat s nástrahami, které si my zdraví neuvědomujeme, pohyblivost a vidění bereme jako samozřejmost. Poslední stanoviště patřilo čtyřnohému příteli Xantovi, tady paní Renata Moravcová předvedla práci vodicího psa.

Děti si dopoledne užily a my s nimi. Očička dětí doslova zářila.