Víte, jaký je to nádherný pocit, když ráno pozorujete přírodu, jak se probouzí? Jak jemný mlhový opar klouže po lese, po vodní hladině. Jak líbezně zní šplouchnutí vody, když vyskočí ryba a rozšíří kolem sebe na hladině kruhy. Když kačenky připlují pomalu až ke schůdkům chatičky a čekají na nějaké dobroty. A slunce se pomalu dere k životu a posvěcuje tu probouzející se nádheru. Hladina Alfa spolehlivě funguje a já se oddávám slastnému tichu, neutíkajícímu času a lehkosti svého bytí. Ranní káva tak chutná a což teprve namazaný chléb, třeba jen s máslem.

Pro tyhle úžasné chvíle ráda jezdím na několik dní do kempu u Nepomuku. Nejsou to jen úžasná rána, ale i  procházky, ať již v přírodě, anebo po okolních městečkách či vískách. Zařízení chatiček sice nic moc, ale je nový správce a prý se vše bude vylepšovat. Ubytování nebude vyhovovat náročným, ale nám milovníkům přírody je to vynahrazeno krásami okolo. Opětně, jako již mnohokrát, jsme si vyjeli do Nepomuku na sklonku léta, když končí prázdniny a dovolené. Nás čeká v kempu pohodový klid. 

Tentokrát s námi jel i bratr se svojí ženou. Oba náruživí rybáři. Místo svého úlovku měli přímo před chatkou, rybník, který se hemžil kapry, cejny, štikami a kdoví jakou ještě rybí havětí. Rybáři se těšili na své bohaté úlovky.  A my zase na houby, procházky přírodou a návštěvy okolí. Večery jsme trávili společně u táboráku, opékání buřtů a také návštěvou hospůdky v kempu, kde měli vždy připraveno něco dobrého k jídlu i k pití.

Les je bohužel na některých místech dosti poničen, hodně smrků vykáceno, houby nerostly, ale tyto malé, velké drobnosti nám nezkazily dobrou náladu. i když bylo trochu smutno ze zkázy stromů, napadených lýkožroutem. Zajeli jsme do Kotouně pro moji oblíbenou zázračnou vodu Kloubovku, ze  které je báječná káva a celkem prý přispívá ku zdraví člověka, který ji pravidelně pije. Jak by ne, vytéká z pramene pod kapličkou Panenky Marie, která je vysvěcená páterem Ferdou, známým knězem a léčitelem. Proto jsem si hned pár lahví vzala s sebou domů.

V Nepomuku je krásně. Je to rodiště svatého Jana Nepomuckého. Malebné klidné městečko s bohatou historií. Poprvé jsem letos navštívila zámek Zelenou Horu, který je otevřen přes víkendy. Barokní zámek se proslavil nálezem rukopisu Zelenohorského a také jako dějiště zfilmovaného románu M. Švandrlíka– Černí baroni. Na zámku je výstavka a panely ze zmiňovaného filmu, a to mi kazilo dojem z krásy zámku.

Občas jsem utekla naší rodinné sešlosti, abych mohla v klidu fotit. Zajela jsem do vesničky Klášter u Nepomuku, kde jsou zbytky zaniklého cisterciáckého kláštera Pomuk. Co by to bylo za dovolenou, kdybych nevylezla na nějakou tu rozhlednu? A tak jsem zajela do Železného Újezda -  pršelo, zavřeno. Jeden den jsme si také udělali výlet do Sušice, zašli jsme na výborný oběd do Šumavské Chalupy, podívali se kolem Srní na krásnou přírodu. U Sušice je krásná rozhledna Svatobor, bohužel od 1.září zavírají. Ještě, že nám nezavírají kopečky v Českém středohoří,  z vrcholků je též nádherné rozhlédnutí. 

Víc jsme toho za tento týden nestačili, nevadí, bude i příští rok. Chladnější počasí, lesy bez hub nám nemohly zkazit dobrou náladu. Nepomuk budiž pochválen.