Letošní léto bylo zcela ve znamení mých vnoučků, abychom pomohli "vykrýt prázdniny". A tak jsem si aktivně užívala následujícím způsobem (hlídání probíhalo v cyklech tu po třech, dvou, ale i pěti dětech, podle toho, kdo se kde zrovna nacházel, a to týden co týden). Na vydechnutí a načerpání sil (hlavně mých samozřejmě) byly víkendy. Pro info: nejmladší vnučce jsou 4, nejstarší 10, ostatní jsou většinou po roce mezi nimi.
Během každého dne jsem se proměňovala v několik osobností: předně samozřejmě už od rána v komornou a kuchařku - byla jsem vzbuzena, jak jinak, celkem časně, a to naskákáním všech již přímo odporně čilých do mé postele a vyžadujících lechtání. Po identifikaci jednotlivých kusů oděvů, co komu patří, dohnání všech k ranní hygieně a jejich usazení před TV, kde se začali okamžitě hádat, zda bude Tlapková patrola nebo nějaký ten děsný americký seriál typu Kouzelné Berušky (kterou už přímo nenávidím), jsem získala alespoň trochu času k vyrobení snídaní a své hygieně. (Pozn.: Nejenom, že jsem později zjistila, že jsem rozdávala ponožky všem pouze z jednoho pytlíku, který patřil prostřední vnučce, a tak mi zůstaly pouze ponožky té nejmenší a největší, ale ještě si ze mne utahoval můj vnuk, který se převtělil na celé léto v tajného agenta a všude mne sledoval. Potom pro pobavení ostatních předváděl babičku, jakým způsobem si čistí zuby....pochopitelně, v rámci úspory času, abych všechno stihla, udělala jsem obvykle jen dva tahy kartáčkem na každou stranu zubů nahoře i dole, nezdržovala se nějakým kelímkem, ale nabrala vodu do pusy rovnou z kohoutku, vyplivla, vlasy si většinou zapomněla učesat a honem honem letěla dělat snídani. Ještě, že neměl k ruce telefon, aby si všechno nahrával, moje ostuda by byla ještě větší! Skoro taková, jako když mi děti prchly ze zahrady k sousedům, já je pronásledovala, na sobě legíny a přes ně ještě noční košili a mikinu, a v tomto přestrojení za blázna jsem se bavila s okolojdoucí pejskařkou.)
Dále obvykle následovala má proměna v učitelku - kontrolovala jsem dcerami nařízené čtení těch do školy již chodících a zodpovídala všetečné dotazy na jakékoliv téma, většinou mi samozřejmě vybírali celkem těžká témata k vysvětlení, jak si jistě dovedete představit. Mezi naše činnosti mj. patřilo vyrábění hmyzího hotelu. Ten byl zcela jistě zhotovený v jedné zemi, kde se příliš nehledí na přesnost. Takže když jsme ho pracně sestrojili a děti ho vymalovaly, domeček se nám rozpadl na kusy, což nás pěkně otrávilo a zájem o něj definitivně opadl.
Pak následovalo vyhnání na zahradu a předání celé party dědovi, který měl bojový úkol hrát na pikanou, dozorovat řádění v bazénu a počítat hlavy, jestli se někdo netopí, což bylo dost těžké, neboť většinu času byli pod vodou všichni. Nebo se šlo k sousedům hrát s dalšími dvěma caparty fotbal, abych já mohla zas uklohnit pro změnu nějaký oběd. Taky jsme obešli a poznali všechny zvířecí obyvatele v širokém okolí i zahradách - psy, kočky, kozy, králíky, slepice - všechno jsme to chodili krmit a po večerech se konaly soutěže, kdo sebere nejvíc slimáků a pak je naháže přes plot, aby se, chudáci, mohli zas vrátit k nám, do našich záhonů. V mezičase jsem ještě obvykle stihla zalévat zahradu a s úžasem zjišťovat, co mi to tam zase vyrostlo a vykvetlo, protože jsem zapomněla, cože jsem to vlastně na jaře zasadila.
Zatímco děda po obědě pod průhlednou záminkou, že kontroluje zprávy na mobilu, usnul vyřízen v lehátku na zahradě, já se proměnila v chobotnici - tato funkce byla nejvíce oceňována a žádána a spočívala v tom, že jsem byla chobotnice, která číhala v bazénu na rybičky. Ty mne pošťuchovaly, řvaly jak zběsilé, že jestli jsem byla už nahluchlá, tak teď už budu totálně. Největší řev nastával, když jsem je chytla a táhla do jeskyně, kde jsem je měla dle jejich představ vysát (ještě že máme skvělé sousedy, kteří po nás nic neházejí a zřejmě, když my lezeme do bazénu, oni zalézají někam do sklepa).
Večer jsem se proměňovala ve Večerníčka a herečku zároveň a do úplného zblbnutí jsem musela denodenně vyprávět před usnutím pohádku o kůzlátkách s přehráváním všech patřičných zvuků a hlasů. Marně jsem se vnucovala s pohádkou jinou. Tak jsem ji ze zoufalství aspoň inovovala, což sklidilo kupodivu velký ohlas.
A pak jednoho dne po všech těchto činnostech a následném přetahování dvou nejmenších z mé postele, kde obvykle všichni usnuli, do jejich postelí, řekla moje záda už dost a jaksi se zablokovala. Ráno jsem chodila málem ne v předklonu, ale v jakémsi podivném křivém záklonu a úpěla bolestí. Rozdělila jsem jednotlivé úkoly, co bylo potřeba udělat všem podle jejich věku, a museli pracovat. Jednotlivé dílčí úkoly dělali podle svých sil za mne. Moc jsem si nepomohla, jak jistě tušíte, protože mne pak čekalo namáhavé ohýbání a uklízení všeho, na což se malí pomocníci velkoryse samozřejmě nesoustředili. Díky mému postižení odpadly tak bohužel (nebo bohudík) plánované výlety, protože já byla nepoužitelná a nemohla jsem se ani schovat do bazénu a dělat tu chobotnici, protože bych nevylezla po schůdkách a i kdyby, pak by mne zřejmě z bazénu museli vytáhnout hasiči.
Všechno ale má svůj konec, čas neúprosně běží a děti půjdou za chvíli svou cestou - teď momentálně tento rok prozatím jen do školy a školky. Můžu jen tajně doufat, že si později ve svém vyšším věku vzpomenou na babičku-chobotnici a dědu, který si s nimi hrál fotbal a na pikanou. A tak si těchto chvil s nimi moc vážím a neměnila bych, mají pro mne totiž velkou cenu.
P.S.: Už skoro chodím rovně, jen si zas pro změnu nemůžu lehnout.
Pošlete odkaz na tento článek
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %