„Tak co, děti, už se těšíte na prázdniny a už víte, kam pojedete a co tam budete dělat?“ zeptala se paní učitelka na konci školního roku žáčků ve třídě. Naše vnučka Adélka jí odpověděla básní:
„Pojedeme na chatu
a uvidíme táty kravatu.
Budeme se na chatě koupat
a pak se budeme houpat…“
A já dodávám, že na chalupě, kromě dalších aktivit, budeme určitě hodně grilovat. Grilování máme totiž všichni rádi. Stmeluje rodinu. Jen mi připadá, že s tím mám docela dost práce…než připravím maso, buřty a sýry, než udělám salát, než nanosím ven talířky, skleničky, příbory, pivo, víno, chleba a omáčky, než rozdělám oheň, než to upeču, než vše zase poklidím, tak naběhám kilometry.
Už se několikrát stalo, že po mém brblání: „Jak já k tomu přijdu,“ se grilování ujal můj tatínek, ale nedá se říct, že by mi nějak významně usnadnil situaci, protože jeho pomoc spočívala zejména v tom, že si stoupnul ke grilu a volal: „Pojďte si ke mně, mně se to tu pálí!“ A nakonec jsme se vždycky pohádali a já bych si přeci jen pomoc představovala trochu jinak: klidnější a komplexnější.
O to víc mě onehdy mile překvapil syn, když řekl:
„Mamčo, dneska je vedro. Odpočiň si, grilovat budu já.“
A skutečně hned připravil a naložil maso. Na zahradě jsem mu jen pomohla očistit gril a vydala mu dřevěné uhlí a poté jsem se spokojeně usadila s knížkou do lehátka a začala číst první větu. Periferním zrakem jsem ale viděla, že syn chodí sem a tam, jako kdyby něco hledal.
Najednou se ozvalo: „Mami, nevíš, kde jsou sirky?“
Než abych mu složitě vysvětlovala, kde tak malou věc najde, raději jsem mu pro ně zaběhla. Ve chvíli, kdy jsem se usazovala zpět do lehátka, se ozvalo: „Promiň, že tě ruším, ale nevíš, kde je nějaké chrastí nebo šišky na podpal?“
„Hned ti to přinesu,“ slíbila jsem a vyrazila do kůlny.
„Výborně, díky,“ zaradoval se syn. „A když už stojíš, tak bys sem mohla donést z ledničky to maso.“
Poté odborně rozložil maso po grilu a povídá: „Trochu jsem se zaprasil, nemáš ňákej hadr? A než se to upeče, mohla bys prosim tě přinést talířky, skleničky, příbory, pivo, víno, chleba a omáčky?“
Jakmile jsem vše prostřela na stůl, syn provedl kontrolu: „Ještě tady chybí sůl, a když už tam jdeš, vezmi i sklenici čisté vody a můžeš zavolat ostatní, protože za chvíli budeme jíst.“
Musím říct, že jídlo bylo opravdu vynikající. Pak už mi zbylo jen všechno uklidit a s dobrým pocitem, že není nad to mít zastání, jsem si mohla konečně znovu sednout do lehátka a dočíst si tu rozečtenou první větu.
Jen nevím, jestli zrovna tahle grilovačka nebyla ze všech našich grilovaček ta nejvypečenější.
Pošlete odkaz na tento článek
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %