Valencie leží u západního pobřeží Středozemního moře, na území Costa del Azahar neboli Pobřeží pomerančového květu. Kolem města se opravdu rozpínají široké lány pomerančovníků, střídající se s hustými borovicovými lesy.

Historie Valencie sahá až do roku 138 před Kristem, kdy byla založena jako římská osada pod názvem Valentia Edetanorum. V roce 711 ji obsadili Arabové, kteří do města přinesli nejen své zvyky a jazyk, ale také náboženství a architekturu. Podařilo se jim ve Valencii udržet až do roku 1238, kdy bylo město dobyto králem Jakubem I. Aragonským. Až do 2. poloviny 19. století rozvoj Valencie stagnoval, poté se však začala rychle rozrůstat za někdejší hradby. Během španělské občanské války byla Valencie krátce hlavním městem druhé španělské republiky, jež byla nakonec poražena fašisty. V roce 1982 došlo k obnovení valencijské autonomie a význam Valencie jakožto jejího hlavního města tak značně vzrostl.

Na jaké památky se podívat

Budete-li ve Valencii, rozhodně vaše kroky musí nejprve směrovat na náměstí Plaza de la Virgen, kde stojí kostel Nuestra Señora de los Desamparados a valencijská Katedrála. Ta byla postavena ve druhé polovině 13. století na místě, kde dříve stávala mešita. Míchá se v ní několik stylů: románský, barokní a gotický. Katedrála je nejnavštěvovanějším místem Valencie, mimo jiné proto, že údajně hostí svatý grál - pohár, ze kterého pil Ježíš při poslední večeři. Bohužel, v době naší návštěvy byla Katedrála uzavřena, v jejím okolí totiž panuje čilý ruch, ale hlavním důvodem uzavření jsou protiepidemická opatření.

Nepřístupná byla také unikátní valencijská tržnice Mercado Central, kde obvykle bývají tisíce trhovců, nabízejících ovoce, zeleninu, maso, mléčné výrobky, sušené plody, koření a další pochutiny. 

Dopřát jsme si mohli alespoň historickou budovu Lonja de la Seda, což je bývalá valencijská burza hedvábí. Nádherná gotická památka je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ve Valencii najdete také nejstarší evropskou gotickou vstupní bránu. Věže Torres de Serranos byly postaveny na konci 14. století jako součást městských hradeb. Původně měly sloužit k obraně města, jelikož šlo o hlavní vstup pro příchozí cizince a královské průvody. Později byly také využívány jako vězení pro šlechtice.

Zelený pás Jardí del Túria

Co je ve Valencii naprosto unikátní, to je koryto řeky Turia. Ta v minulosti často zaplavovala město. Po poslední povodni v roce 1957, kdy byla část města naprosto zničena a o život přišly desítky lidí, se představitelé města rozhodli odklonit rameno řeky mimo centrum Valencie. V původním korytu řeky pak vznikl 9 kilometrů dlouhý zelený pás, který slouží k odpočinku a sportu. Jsou tady desítky sportovních hřišť - na fotbal, baseball, rugby, házenou, basketbal atd., nejrůznější sportovní náčiní na posilování, ale i dětská hřiště či vodní fontány. Ostatně, Valencie už řadu let klade důraz na ekologii a udržitelný rozvoj. My jsme si půjčili kola a celé koryto původní řeky si projeli.

Na konci Jardí del Túria jsme obdivovali Pallau de les Arts - moderní architekturu, která vás uchvátí podobně jako Center Pompidou v Paříži či budova opery v Sydney. Je to soubor moderních budov, ve kterém jsou umístěna muzea, konají se tu nejrůznější kulturní akce, vědecká i architektonická sympozia.

Paella, tu musíte ochutnat

Je to právě Valencie, odkud pochází nejznámější španělský pokrm - paella. Ve velké pánvi vaříte dohromady rýži a maso (kuřecí, kachní nebo králičí), a dále fazole a loupaná rajčata. Chuť tomuto typickému pokrmu pak dodává bílé víno, tymián a hlavně šafrán. Paellu si objednáte v téměř každé valencijské restauraci, místní bary pak k vínu či míchaným nápojům jako sangrii nabízejí další tradiční jídlo - tapas.

Valencie je prostě nádherná. Je to město, do kterého se budete chtít ještě jednou vrátit.