Noblesní gentleman půl století bavil inteligentním humorem generace diváků. Kromě hraní ve Štúdiu L+S, jež založil a vedl, psal texty k písním, pravidelně přispíval do novin, vydal několik knih a nazpíval několik alb.

"Snažím se uchránit toho, abych na stará kolena neupadl do celoplošné nasratosti - promiňte, že používám tento výraz. Starým mužům hrozí, že v jistém věku skončí s aktivním životem a jsou bezradní," uvedl před lety v Listech Emilovi. Dopisy dvou důchodců, jež jsou i hlubokou výpovědí o současné společnosti, vycházely zprvu jako fejetony v časopise, pak se z nich stala kniha a audiokniha (více dílů) a následně jej mělo na repertoáru i Štúdio L+S v režii Juraje Nvoty.

V tomto bratislavském divadle Lasica účinkoval 35 let v řadě představení, zásadně se podílí na dramaturgii a je též autorem textů. Zahrál si nejen po boku své švagrové Emílie Vášaryové mimo jiné v komediích Život na trikrát či Rybárik krážovský, ale i českými herci, například s Danielovou Kolářovou se snažil oživit manželství v konverzační komedii Půldruhé hodiny zpoždění, s Bolkem Polívkou hrál v Garderobiérovi a s Milanem Kňažkem vedl mistrné dialogy ve hře Na fašírky mi nesahej, věnované památce Jaroslava Filipa a Júlia Satinského.

Vzpomínky na Satinského

Právě duo Lasica-Satinský vtisklo tomuto divadlu jeho poetiku. Oba v něm začali hrát v roce jeho vzniku 1982 a v jeho budově, dříve hotel Tatra, spolu začínali už v roce 1959 v kabaretu Tatra revue. "Vždy jsem se obklopoval partnery, včetně Júlia Satinského, o kterých jsem si myslel, že jsou lepší než já," vzpomněl Lasica na přítele, který předčasně zemřel po těžké nemoci v roce 2002.

Společně vytvořili celou řadu nezapomenutelných představení, včetně slavného kabaretního programu Ktosi je za dverami a her Deň radosti, Náš priatež René či Jubileum. Spolu si tito milovníci ironie a improvizovaného dialogu zahráli i v několika filmech, mimo jiné Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Tři veteráni, Utekajme, už ide! či Vážení přátelé, ano.

Láska k divadlu i hudbě

Milan Lasica se narodil ve Zvolenu, od malička ale žije v Bratislavě, kde vystudoval dramaturgii na Vysoké škole múzických umění (VŠMU). V letech 1964 až 1967 pracoval jako dramaturg Československé televize, poté byl několik let členem Divadla Na korze a v 70. letech působil na Nové scéně v Bratislavě. V 80. letech se stal uměleckým šéfem Štúdia S (podle agentury Slovkoncert), které v 90. letech s několika známými koupil a které se v roce 1999 přejmenovalo na Štúdio L+S.

Před kamerou debutoval Lasica v roce 1961 v psychologické sondě do života posluchačů divadelní fakulty Vždy možno začať režiséra Jána Lacka a od té doby vytvořil několik desítek rolí. Pro český film ho objevil Juraj Herz snímkem Sladké hry minulého léta (1969); do Čech jezdí Lasica natáčet dodnes - po revoluci si zahrál například ve filmu a seriálu Saturnin, komedii Výchova dívek v Čechách, Menzelově adaptaci Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále či Kachyňově filmu Hanele.

Lasicovou velkou láskou byla odjakživa hudba. Texty psal i pro svou první ženu, herečku a zpěvačku Zoru Kolínskou, pro Hanu Hegerovou i Petera Lipu. Nazpíval dvě alba starých evergreenů, vydal též album se zpěvákem Richardem Müllerem a vystupoval s orchestrem Bratislava Hot Serenades. Včerejší vystoupení s tímto orchestrem bylo jeho poslední.