Dešťové přeháňky. Několikátý den mezi deštěm jsme uklízeli navezené dřevo. Konečně je ho vyrovnaná pořádná hranice. Čekám, až přestane pršet. Zbývá vyhrabat na louce kůru a zbylé třísky, aby se tráva narovnala a mohla pěkně růst po tom dešti.

Vyšlo to až na večer, začíná se smrákat. Mraky se honí, asi zase sprchne, ale hrabu. Mám hotové tři hromádky. Uvědomuji si, že mi to trvalo hodně dlouho, neboť jsem se každou chvíli zastavila a pozorovala koruny stromů. Naslouchala jsem večernímu koncertu. Ze všech stran se ozývala pěvecká štafeta.

Šero je čím dál hustší, valí se mlha. Z horní louky slyším zaštěkat srnce. Jdu se podívat, co ho rozčílilo, vždyť první srnky už dávno odešly. Srnec se klidně pase, tmavá silueta postupuje světlým obzorem.

Ptáci zkouší umlkat, ale nejde jim to. Zase se nějaký vytrvalec ozval, přidali se další a hlasy se rozeznívají nanovo.

Přichází soumrak. Ozývají se poslední úryvky ptačího zpěvu. Srnec se ztratil v tmavé louce a zpěv pomalu utichá. Vypadá to, že příroda už si dala dobrou noc.

Mlha se valí ze stráně a v ní se objevil čilý netopýr. Jaképak spaní, teď je ten nejlepší čas, jako by říkaly jeho osmičky, které nade mnou neúnavně krouží ve vzduchu pořád dokola.

Za mraky vyšel měsíc a na protějším kopci už se svítí. Bylo by dobré dát usušit boty. Skončil den a skončil i měsíc květen na horách.