Vím, že o tomto místě zde už bylo mnoho článků, snad nevadí, že přidám i svůj zážitek.

Jednoho sobotního dne jsme se vypravili na výlet do Panenského Týnce. Hodně jsem o tom místě četla a hodně známých ho navštívilo.

Nedostavěný chrám je bezesporu jedno z nejvíce navštěvovaných míst, kde se nachází pozitivní energie. Na počest Anežky (dcera českého krále Přemysla Otakara I. a princezny Konstancie Uherské) ho nechal stavět Habart ze Žerotína za to, že vyléčila jeho ženu z neplodnosti. Anežka byla pohřbena v kapli Panny Marie v klášterním kostele sv. Františka. Později byly její ostatky vyzdviženy a přeneseny na neznámé místo. Mnoho lidí se domnívá, že právě ostatky Anežky stojí za blahodárnou a léčivou energií chrámu. K prozkoumání kněžiště by byla zapotřebí 4m hluboký výkop uprostřed kněžiště chrámu a to by mohlo narušit tuto energii.  Kdyby byl chrám dokončen, byla by to impozantní stavba.  

Byla jsem tedy zvědavá, co já a energie. Nejsem totiž, na rozdíl od Romana, moc vnímavá. Jeho schopnost jsem měla možnost vidět v Jindřichově Hradci při prohlídce kostela sv. Jana Křtitele, kde mají sloup, který také vyzařuje pozitivní energii. Tehdy Roman měl ruce horké a celé červené, až se průvodkyně divila.

Vstoupili jsme tedy do nedokončeného chrámu a já jsem tak zvědavě pokukovala okolo, když mě najednou začalo lehce brnět tělo. Tak nějak vevnitř. Koukla jsem po Romanovi a špitla „cítíš to taky?“ „Už dávno“, zněla odpověď.  Abych si to teda ověřila, přemístili jsme se na jiné místo, a nic. Tak jsme se vrátili zpět a opět to brnělo. Musím říct, že mě to trošku vyvedlo z míry. Takový pocit jsem neznala. Toto místo jsem opouštěla s hlavou plnou myšlenek, jak to je možné, a s velkou pokorou.

Jinak městys Panenský Týnec na mě moc dojem neudělal, málokterý dům je opravený, většina obydlí chátrá. Kolem se staví nová silnice, a nadjezdy jsou v těsné blízkosti místního hřbitova, takže to místu taky moc krásy a klidu nepřidá. Po návratu na parkoviště jsme hupli rovnou do reality. Asi místní řezník tam totiž prodával svoje výrobky. To, že jsme utratili vše, co jsme měli v peněžence a po kapsách (platím většinou kartou) je jasné. Řeknu vám, takové uzené, klobásku a buřty (asi to je nespisovné, ale byly to buřty: voňavé, baculaté a masité) jsme dlouho nejedli. Tak teď nevím, až se příště rozhodneme do Panenského Týnce zajet, co si více přivezeme. Zážitky, či mlsky, kdo ví………………