Nedávno jsme byli svědky události, která zřejmě zaujme některý z odstavečků kroniky světových dějin. Mám na mysli ono smutné dění v monarchistickém Spojeném království.
Nechci se zabývat slzící královnou, ani sporem Harryho a Williama, anebo pochybám, zda první v pořadí následník trůnu s jistotou na anglický trůn usedne. Zapřemýšlela jsem nad dvěma osobnostmi.
Poprvé je to princezna Diana. Měla krátké vlasy. Nosila své klučíky opravdově na rukou, uměla pohladit, obejmout. Spontánně. Usmívala se, nevysmívala. Trápila se pro lásku a své sebeurčení. V to srpnové brzké ráno, když její Anděl zamával křídly směrem k nebeskému baldachýnu, jsem se prudce vzbudila. Sevřená divným tlakem jsem vytřeštěně hleděla do nevýrazné tmy. Trvalo to nějakých deset minut a vrátila jsem se do spánkové činnosti, ovšem už jen trhané a neklidné. V sedm ráno u snídaňového čaje jsem to poprvé zaslechla. Plakala jsem. Po několika letech, kdy utichla hysterie, se kterou jsem nechtěla mít nic společného, jela jsem do Paříže a místo, které mám iracionálně spojeno s podivným probuzením, jsem se vší soukromou důstojností navštívila. Diana měla můj obdiv.
Podruhé, je to princ Philip, Jeho královská Výsost vévoda z Edinburghu, nedávno opustivší tento svět. Poslední rozloučení vysílané prostřednictvím BBC, jsem proplakala. Už tady není. Voják. Gentleman. Ostrovtipec. Laskavý muž, který se dokázal brilantně vyrovnat s pravdou, že ačkoliv sdílí (74 let) manželské lože s královnou, nebude NIKDY králem. To nejlépe dokladuje příhoda, kdy jednomu Australanovi, který si mu posteskl, že jeho žena je doktorka filosofie a má mnohem významnější postavení než on, princ Philip pohotově odpověděl: „Jo, jo, v naší rodině máme tento problém také.“
Své ženě (královně Alžbětě II.) byl oporou. Skutečnou. Hrdou. Svébytnou. Žádný ve štěstí sluha! Uměl být ten druhý, stříbrný na bedně života. A za to byl svou královnou ctěn. Respektován. Odměňován. Vždyť i domorodí lidé na melanéských ostrovech Vanuatu (Nové Hebridy) cítili jeho člověčí krásu a uctívali jej jako Boha.
Jsem vděčná, že jsem jejich příběhy mohla střípkem, velmi vzdáleně a přeneseně, sdílet, a jsem v odvaze prohlásit, že princ Philip spolu s princeznou Dianou svými životy přispěli do historické obrazárny krásnými, lidskými, divákem kladně vnímanými, portréty.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %