Nevím, jestli také zažíváte, že se vám ztrácí slova. Já ano. Možná je to nedostatek komunikace, protože přestávám slova, když je nemám komu věnovat, používat. Začínám trpět samomluvou, nebo mluvím na pejska. Pejskovi je úplně jedno, že mě slova opouští, protože přece jenom všemu nerozumí.

Mluvit sama se sebou je děsné, hlavně tehdy, když se musím poslouchat. Někdy jsou to hrozné bláboly. Mluvím na svoje bačkory, na rádio, na různá jídla při jejich přípravě. Když se ale zaslechnu, opravdu se vyděsím. Já se totiž úplně přestávám kontrolovat a někdy hovořím nevybíravě, až neslušně.

Doufám jenom, až budu mít možnost komunikovat s lidmi, že se moc neleknou.. Ale bůhví, kdy to bude, tak si s tím hlavu nedělám. Když náhodou příjde listonoška a na něco se zeptá, tak docela dlouho přemýšlím o odpovědi. Doufám, že nezapomenu i to, jak se jmenuji.

Když jdu nakoupit, tak se v obchodě těžko vyjadřuji, co  vlastně chci. Nejhorší je to v  řeznictví. Nemůžu si vůbec vzpomenout na krkovičku, bůček, přední, zadní hovězí, kuřecí maso, atd. Snažím se to  vyjádřit jinak. Třeba říkám : "Víte, to maso, jak se z něho dělají řízky, guláš atd." Na špekáčky, šunku, tlačenku, raději ukazuji prstem. Když mi prodavačka prozradí cenu, ptám se třikrát, co říká,protože jak na mě někdo mluví v té masce, tak ho strašně špatně slyším a je to ještě horší, když už špatně slyším i normálně. Ještě, že nechodím nakupovat často.

No, nevím, jak to s námi bude, až vylezeme ven z té izolace.

Teď, jak jste si určitě všimli, mluvím o těch, co žijí sami.  V rodině ta komunikace tolik nevázne. Nesmíte ale začít mít ponorkovou nemoc, protože také pak se vaše mluva hodně změní..

Když mluvím s kamarádkou telefonem, je to hodně těžké, protože nemohu nahradit slova gestikulací. Jak jí mám potom ta zapomenutá slova přiblížit? Na závěr hovoru jsem strašně vzteklá, protože jsem se vlastně nic nedozvěděla. Je hrozné, že člověk přestává mít zážitky a dokáže se bavit už jenom o blbostech a jenom proto, aby mluvil. S  kamarádkou hovory už opravdu zkracujeme na to: " Jak se máš a co je nového? Odpovídá mi:" Mám se stejně a nového není nic". Pak je dlouhé ticho, až jedna z nás řekne :" Tak ahoj"

Už jste někdy hovořili se zrcadlem ? Tak to je nejhorší hovor, jaký je možný. :" Ty vlasy máš nějaké rozježené a zuby trochu zažloutlé. Co pleť ? No , potřebovala by nějaký dobrý krém a zase máš holka jednu vrásku navíc." Když  mě  zrcadlo kriticky zhodnotí, tak vím, že další otázka je zbytečná, protože v zemi zdejší je stejně nejkrásnější Sněhurka..

Odcházím tedy do kuchyně, abych si popovídala se surovinami, které budou tvořit můj oběd..

Opravdu se bojím, až se zase uvidíme a budeme spolu moci mluvit. Co si vlastně řekneme?