Kalendář ukazoval konec ledna 1961. Venku bylo zima a tady v Orlických horách také plno sněhu.Seděli jsme jednoho dne na PVS-ce,
bylo krátce po večeři, takže bylo trochu volna. Byli jsme taková menší parta, Venca Handlů, Vávra, druhý Vašek a asi ještě dva, nebo tři kluci, na jejichž jména si už nevzpomínám. Mluvili jsme o blbinách a někoho napadlo, že bychom mohli hrát divadlo. Rozvinuli jsme to do všech detailů a při tom jsme si vzpomněli na mladé učitelky, které učí na škole v Červené Vodě.

Po nějaké době, po pár vycházkách, když jsme je přemluvili, aby do toho s námi šly, jsme si podali žádost k veliteli praporu. Náš záměr byl takový, že bychom chodili zkoušet do školní jídelny ve škole v Červené Vodě, a to tak 2-3 x týdně, už jsme měli dokonce vybranou hru, Ženitbu od Gogola. Ano, sledovali jsme tím hlavně skutečnost, abychom se dostali ven z kasáren. Tady jsme ale "narazili". Velitel praporu nás t.zv. prokouknul a vzkázal nám, že můžeme zkoušet v kasárnách v kinosále. Věděl asi, o co nám šlo!

No, zkoušeli jsme tedy v kasárenském kinosále, pouze 1x týdně. Já jsem byl obsazen do role sluhy, myslím, že se jmenoval Štěpán. Zkoušení pokračovalo vcelku zdárně, postupně jsme se hezky sbližovali s ženskou částí našeho souboru. Blížila se generálka. Jako na smůlu jsem onemocněl a vypadl jsem ze závěrečného zkoušení. Zaskočil za mě jeden kolega, který se role zdárně zhostil, a tak hrál nejen o generálce, ale i o premiéře. Musím uznat, že dobře. Jelikož dvě z učitelek končily na červenovodské škole a odcházely ještě před koncem školního roku mimo Červenou Vodu, byla premiéra současnou derniérou.

Když se to tak vzalo, nepřišel jsem vlastně o nic. Jak bylo patrné, osud mně nepřál stát se divadelním hercem.