To platí de facto pro všechny skupiny lidí starších 50 let. Je tedy například nutné přistupovat i jinak k 65letým a 75letým. Ti starší totiž čelí přibližně čtyřikrát vyššímu riziku úmrtí.

Následující graf ukazuje efekt očkování od nejstarších k nejmladším na počet úmrtí na COVID-19. Je na něm vidět, že při naočkování relativně malého počtu obyvatel lze zamezit výraznému počtu úmrtí. Ze statistik ÚZIS vyplývá, že cca dvě třetiny úmrtí na COVID-19 připadají na lidi ve věku 75 a více let, kteří tvoří jen 8 % populace (podle posledních dat ČSÚ o všech úmrtích připadá na tuto malou část populace dokonce 82 % nadúmrtí do konce 48. týdne roku 2020, tedy do 29. listopadu 2020). Pokud by strategie očkování prioritizovala výhradně podle věku, jak předpokládá graf, pak bychom po naočkování „jen“ 1 000 000 lidí omezili počet úmrtí o 70 % (při účinnosti vakcíny kolem 95 %). Při naočkování druhého milionu nejstarších klesnou úmrtí o dalších 15 %.

S ohledem na aktuální situaci, kdy počet úmrtí opět roste a dosahuje již 120—150 mrtvých za den a dá se bohužel předpokládat další růst, s ohledem na dostupnost vakcín a dobu, kterou vyžaduje naočkovat statisíce či miliony lidí, je nutné prioritizovat co nejefektivněji, jelikož čas hraje důležitou roli. Každý den zpoždění znamená v této chvíli 150 zbytečných úmrtí a ztráty ve výši miliard korun.

Lze namítnout, že počet úmrtí nemusí být jedinou cílovou funkcí, dle níž bychom měli optimalizovat pořadí, v němž budeme občany ČR očkovat. Dalším kritériem mohou být ztracené roky života. Není ovšem překvapivé, že i tento přístup vede ke stejnému optimálnímu algoritmu očkování, i v případě, že chceme zachránit co nejvíce let, je třeba začít očkovat ty nejstarší z nás. Důvod je stejný jako v předešlé úvaze – zatímco smrtnost COVID-19 roste s věkem téměř exponenciálně (zdvojnásobí se po každých pěti letech života), očekávaný věk dožití klesá jen velmi pomalu. Z dat ČSÚ vyplývá, že naděje dožití je pro 75 letého muže přibližně deset let (pro ženu dvanáct), pro osmdesátileté jsou pak tyto hodnoty přibližně 7.5 roku pro muže a 8.5 roku pro ženu. Právě o tyto roky přichází oběti viru COVID-19.

Klíčem k úspěšnému očkování je tedy jeho organizační zvládnutí ve smyslu, aby ti nejstarší z nás byly naočkováni co nejdříve. To, že tuto strategii podporuje strategie očkování (tedy její poslední verze z 5.1.), je jen prvním krokem. Nyní je třeba tento plán provést. Jsme přesvědčení, že pouhá registrace zájemců o očkování na webovém portálu MZ ČR zdaleka není dostatečným ani optimálním řešením, zejména když si uvědomíme, že cílovou skupinou jsou naši osmdesáti a devadesátiletí spoluobčané. Centrální rezervační systém je bezpodmínečně nutné doplnit o další kanály podobně, jak organizuje očkování jedna z nejúspěšnějších zemí v očkování proti chřipce, Velká Británie. Je třeba, aby seniory o možnosti očkování informovali telefonicky jejich praktičtí lékaři či poskytovatelé sociálních služeb (ti jediní mají jejich telefonní čísla). Aktivní pomoc státu praktickým lékařům v této vyčerpávající práci by měla být samozřejmostí (přičemž je možno ji doplnit i o dobrovolnickou pomoc na bázi Červeného kříže apod.). Dále je třeba zvát seniory na očkování písemně, v tom mají velkou zkušenost zdravotní pojišťovny, které jsou zvyklé zvát své klienty k preventivním prohlídkám v závislosti na jejich věku. Písemně může seniory oslovit i krajský či okresní úřad podle dat z registru obyvatel. Třetím kanálem by pak měla být aktivní pomoc obcí, snaha obcí zřizovat informační telefonní linky, neboť u centrální linky 1221 hrozí zahlcení. Příkladem tohoto přístupu budiž aktivní přístup obce Úvaly nebo Prahy 7 a jistě mnoha dalších.

Všechny naše návrhy jsou prosté a jsme si jisti, že napadají v podstatě každého, kdo se nad problematikou očkování zamyslí. V této chvíli nejde o žádné intelektuální dostihy, nicméně je třeba si vše poctivě odpracovat. Nejdůležitější v této chvíli je ona Masarykem tak často zmiňovaná „drobná práce“, bez níž, jednoduše řečeno, žádná cesta k úspěchu nevede.

René Levínský a Ondřej Nezdara, Laboratoř veřejných politik, BISOP, z.ú.