Cítíte, že nejste v dobré fyzické kondici? Že potřebujete zhubnout, začít se více hýbat, přestat kouřit nebo třeba omezit pití alkoholu? Pokud si něco takového uvědomujete, tak si zpravidla vzápětí řeknete, že s tím něco uděláte od 1. ledna dalšího roku. Stanovíte si plán, cíl. Čím je to datum vzdálenější, tím lépe, protože plány a cíle jsou od toho, aby se odsouvaly. Tak to zkrátka je a důkazem toho je skutečnost, že většina lidí říká: tak, ještě si zajdu na dobrý dortík, pak si užiju cukroví o Vánocích, pak se nadlábnu na Silvestra, no a od 1. ledna budu žít zdravě.

„Člověk, který používá slovo musím a plánuje, že něco musí udělat od určitého data, je na nejlepší cestě k tomu, aby toto předsevzetí porušil. Pokud použijete slovo musím, vyjadřujete tím, že vlastně děláte něco, co úplně dělat nechcete, co je proti vašemu přesvědčení,“ uvedl psycholog Jiří Novák.

„Přístup, že něco musím změnit, ale do určité doby si to ještě užiju, je rozšířený, ale nešťastný. Hodně lidí říká, že se ještě pořádně nají a až pak začnou jíst zdravě a cvičit.  Jenže pokud by opravdu chtěli udělat změny, měli by se na ně těšit, chtít je udělat hned. Ta změna by pro ně měla být příjemná představa, ne něco, co se snaží oddálit a před tím ještě znovu dělat to, čeho se chtějí zbavit,“ říká Iva Málková, odbornice na zdravý životní styl a zakladatelka společnosti STOB.

Čím je člověk starší, tím větší hloupost je dávat si závazky, že od určitého data to či ono dělat budeme či naopak nebudeme.

„S manželkou jsme se loni dohodli, že omezíme cukr a zařadíme do jídelníčku více zeleniny. Rozhodli jsme se k tomu v listopadu a pak jsme celý prosinec jedli jako čuňátka, abychom si ještě nezdravé jídlo užili,“ říká se smíchem třiasedmdesátiletý Jiří. „Když nastal kýžený 1. leden, žena prohlásila, že to tedy posuneme o dva týdny, protože musíme dojíst zbytky cukroví a dalších sladkostí z Vánoc. Pak jsem měl narozeniny, takže jsme to odsunuli ještě o týden, protože k narozeninám přece patří dort. A když jsme se konečně rozhodli jet nakoupit ty hromady zeleniny, zavolal syn, že přijede s vnoučaty na víkend. Tak jsme místo zeleniny udělali na oběd řízky, které děti u nás milují. Po nich byl štrůdl a na večeři si vnoučátka přály krupici. Tak jsme si ji dali všichni samozřejmě s velkou vrstvou cukru a kakaa. Najednou byl březen a na předsevzetí pořád nedošlo,“ vypráví.

Pak ale zavítal k lékaři, který mu řekl, že má vysokou hladinu cukru v krvi a že výrazně přibral. „Lekl jsem se a změnil jsem jídelníček ze dne na den. Přestal jsem sladit a postupem času žena začala dělat zdravé varianty různých jídel včetně sladkostí. A vůbec jsme tu změnu neodkládali, prostě jsem věděli, že ji chceme udělat teď hned. Najednou jsme se na ni kupodivu docela začali těšit,“ popisuje.

Pokud člověk ke změně nepřistupuje s chutí, radostí a těšením se, často dochází k procesu, který psychologové označují výrazem prokrastinace. Jinými slovy, odkládání něčeho, co máme udělat. Typické příklady:

Začnu se učit angličtinu. Ale ne hned zítra, až od začátku příštího roku.

Konečně přestanu kouřit. Ještě si zahulím přes Vánoce a od 1. ledna s tím seknu.

V říjnu jsem si koupil trekové hole. Dám si je pod stromeček a od začátku ledna s nimi začnu chodit.

Daleko větší šanci na úspěch však mají lidé, kteří se začnou učit anglicky hned, když pocítí, že jim angličtina chybí. Když se ji začnou učit každý den, aspoň pár slovíček a každý den se na tu chvíli od rána těší. A stejné je to kouřením, se cvičením, se vším. Ke změně je totiž třeba chuť, silná motivace, ne pocit, že je to nepříjemná povinnost.

Takže lidé, kteří si nedávají žádná novoroční předsevzetí, nejsou líní lemplové, kteří nechtějí své životy změnit k lepšímu. Často je tomu právě naopak. Jsou to lidé aktivní, kteří vědí, že pokud něco chtějí změnit, je třeba to neodkládat.