Je neděle 6.12.2020 a svátek má Mikuláš. Krásně svítí sluníčko a fouká příjemný teplý vánek. Dnes musíme na nějakou delší procházku. Ale jak to udělat, když odpoledne jsou v televizi dva přenosy z biatlonu? Mám nápad. Rychle uvařit, v jedenáct vyrazíme. Minule jsme v našem lese zabloudili, tak dnes to bude jistě úspěšný reparát. 

Cestu na Rusavu směr Hostýnek jsem tentokrát bezpečně našli, řídili jsem se jako zkušení turisté mechy a lišejníky na pařezech. Příroda už se chystala k zimnímu spánku, nikde nebylo ani žíváčka. Za celé tři hodiny jsme potkali jen jednoho cyklistu, motorkáře a párek pejskařů. 

Na každém kroku jsme však viděli zkázu, kterou v našich lesích, stejně jako jinde, zanechal nepřítel - kůrovec. Podél 4 km dlouhé lesní cesty ležely na hromádach tlející kmeny smrků, které ještě nestačili lesáci zpracovat. Místo hustého lesa, jak jsme si ho pamatovali, jsme viděli holé oplocené pláně. Příroda a její charakter se úplně změnil. 

Na zpáteční cestu jsme se vydali přes nejvyšší kopec Lysinu. Na jejím vrcholu se nám otevřely pohledy do okolní krajiny. Dokonce jsem viděli i na Sv. Hostýn. Když tam ještě stály husté smrkové porosty, tak to bylo nemyslitelné. Místo nich jsme procházeli velkými vytěženými plochami, na kterých se tyčily jen skupiny listnáčů - buků a dubů. Trochu níže čekalo ještě na pokácení a zpracování hodně uschlých smrků. 

Věřím, že příroda se za přispění lidských rukou dokáže z této katastrofy vzpamatovat, bude to ale trvat ještě hodně dlouhých let. Viděli jsem ale také spousty mladých smrčků, borovic a jedliček, kteří mají schopnost odolat a vyrůst do krásy pro příští generace. 

Při sestupování z Lysiny k nám do dědinky nad Holešovem jsme objevili i vojenskou střelnici a otevřel se nám i nový pohled na město a zámek. 

Původní procházka, plánovaná na dvě hodiny, se protáhla na tři. Ušli jsme celkem asi deset kilometrů, a pořádně nám při tom vyhládlo.  Doma na nás čekalo vepřo, knedlo, zelo a vychlazené pivo. Když jsme pak u biatlonu popíjeli kafíčko a konzumovali dezert, někdo zazvonil. Koho to k nám čerti nesou? Byli to čerti, anděl a Mikuláš, kteří nám přinesli mikulášský balíček. Dostali jsme jej, stejně jako všichni naši starší spoluobčané v naší obci. Prý za to, že toho covida tak dobře snášíme a chováme se zodpovědně. Bylo to moc příjemné překvapení.