V současném sychravém počasí vás zvu do tepla, a sice na procházku po ostrově Capri směrem k Tiberiově vile, abyste se tak jako my kdysi mohli pokochat krásami tohoto ostrova a jeho okolí.
„Villa Jovis“ římského císaře Tiberia byla největší z dvanácti římských vil nacházejících se na ostrově Capri. Musela být opravdu impozantní a majestátní, a tak přesto, že se tyčila na vrcholu Monte Tiberio, druhém nejvyšším vrcholu Capri, nemohli jsme si prohlídku jejích zřícenin a kouzelné místo, kde byla postavena, nechat ujít.
Voda zde pochopitelně tehdy nebyla zrovna dobře přístupná, a tak římští inženýři postavili složitý systém pro sběr vody dešťové ze střech a velkou cisternu, která zásobovala palác sladkou vodou.
Dnes jsou tam ještě k vidění zbytky strážní věže, odkud probíhaly prý rychlé telegrafické výměny zpráv s pevninou, a to ohněm nebo kouřem.
Z vrcholu od vily je nádherný pohled na scenérii kolem. Pod samotnou skálou dole, na níž vila stála a kde je dnes malá vesnička, býval privátní císařův přístav, kudy se nahoru do vily dostával.
To, co se dělo údajně v této vile, kam se v podstatě císař hodlal ukrýt a která byla pro ostatní veřejnost kromě služebnictva či zvaných osob naprosto nepřístupná, bych snad ani nechtěla dopodrobna vědět…pobýval tam též ještě jako malý Caligula-Botička – budoucí další „šílený“ císař, který byl Tiberiovi svěřen, chudák, do péče.
Přístup do komplexu je možný pouze pěšky a cesta do kopce představuje asi dva kilometry od města Capri. A tak jsme vyrazili, přestože slunce už začínalo pálit.
V polovině jsme toho měli už skoro dost, ale odměnou nám byly neskutečně krásné výhledy cestou. Míjeli jsme mnoho různých obydlených vil, u některých se dalo nahlédnout krásnými mřížovými vrátky do jejich zahrad. Vily samotné však byly ukryty a nebyly vidět.
Všude vládlo ticho a klid, jen občas se ozývaly cikády a vlnil se zahřívající se vzduch…když jsme se konečně dostali nahoru k Tiberiově vile, mohli jsme se v mírném větříku zchladit pod vonícími piniemi a v úžasu zůstat stát na nejvyšším vrcholu, odkud byl překrásný rozhled na moře, celý Neapolský záliv a protější pevninu.
Pošlete odkaz na tento článek
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %