Na východním okraji Prahy se nachází kopec Horka s nadmořskou výškou pouhých 254 m n.m. Pod ním říčka Rokytka vytváří četné zákruty a odděluje místní část Kyje od severněji položených sídlišť Lehovec a Černý Most. Nás k němu přilákala rozhledna Doubravka, která se stala dominantou Prahy 14. Co má Doubravka společného s Karlínem? Vůbec nic! To jen my dvě turistky jsme kvůli nevlídnému počasí byly donuceny přehodnotit své plány. Po zdolání rozhledny jsme se neplánovaně rozjely poznávat opravený Karlín.

Rozhledna Doubravka
Ráno jsme v Praze nasedly na metro linky B a vystoupily ve stanici Rajská zahrada. Jakmile jsme se ocitly venku, zdálo se, že počasí by mohlo tomuto výletu přát. Naše vytoužená rozhledna sice odsud vidět nebyla. Výhled totiž zakrývaly paneláky a na správnou cestu k ní jsme se pro jistotu zeptaly místních. Když jsme opustily sídliště, již byla na dohled. Jen mírně převyšovala okolní vegetaci. Tato Doubravka nemá takový věhlas, ani takovou výšku jako Petřínská rozhledna, o níž jsem se nedávno zde zmínila.

Byla však vybudována z neobvyklého mateiálu - akátového proutí. Rozkročené tři nohy se směrem vzhůru sbíhají a jsou zakončeny vyhlídkovým ochozem ve výšce pouhých 20 metrů. Ale jen v jedné noze vede točité schodiště s pevnými dřevěnými schody, kterých je 98. S velkým očekáváním jsme stoupaly vzhůru a na stupních četly jména jednotlivců i organizací, které finančně podpořili tuto stavbu. Ta vyčnívá nad lesoparkem jako maják, obklopený mořem vzrostlé zeleně. Z něho se naskýtá panoramatický výhled nejen na nejbližší okolí. K jihu je vidět místní část Kyje s velkým areálem Mlékárny, západně sídliště Lehovec a odsud více k severovýchodu sídliště Černý most. Na ochozu jsou vypáleny nápisy, které jsem vyfotila, zdály se mi velmi nápadité a dobře sem padnoucí.

Tak např.: „Doubravka pomáhá nahlížet na všechny překážky z výšky a s nadhledem".
Nebo další: „I každodenní problémy se díky rozhledně zdají méně závažné". 

Nám však i přesto vyvstal problém. Nejen, že nahoře se během chvilinky rozfoukal silný vítr a mírně rozhlednou pohupoval. Ustát se to nechalo, to nebylo tak zlé, ale horší bylo, že ten vichr najednou přihnal mraky a spustil se dost rychle déšť. Nebylo kde se schovat. Ačkoliv jsme původně měly v plánu, že si tyto končiny dokonale užijeme a pochodíme po cestičkách v téměř liduprázdné přírodě, tak jsme rychle tento prostor vyklidily a za vytrvalého deště došly k nejbližší zastávce MHD „Doležalova". 
Autobus nás dovezl na Černý most, přestoupily jsme na metro a domlouvaly se o náhradním programu. Zašly jsme na oběd. Stále pršelo, nebylo nutné pospíchat, pochutnaly jsme si a ujasnily cíl. Nacházely jsme se v Karlíně. Shodly jsme se na tom, že půjdeme někam, kde ani jedna z nás dosud nebyla.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně
Jde o trojlodní baziliku, která je jednou z největších církevních staveb 19. století. Má délku 75 metrů, šířku 31 m, klenby se tyčí do výše 27 m. Profesor vídeňské akademie architekt Karel Rössner spolu s českým architektem Vojtěchem Ignácem Ullmannem navrhli tuto novorománskou baziliku po vzoru raně středověkých kostelů. Aby mohlo toto monumentální dílo vzniknout, byla uspořádána veřejná sbírka, do které přispěl i císař Ferdinand Dobrotivý a císařovna Karolína Augusta. (Mimochodem podle ní byla pojmenovaná čtvrť Karlín.) Slavnosti spojené s položením základního kamene se zúčastnil dokonce i císař František Josef I. Habsburský s chotí Alžbětou, zvanou Sisi. Výstavba trvala 9 let, dokončena byla r. 1863 a vysvěcena 18. října téhož roku, v den tisíciletého výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Zvelebovací práce interiéru však skončily až na samém sklonku 19. století.

Vnitřní výzdoba je naprosto unikátní. Připadáte si, jako byste si prohlíželi vzácnou galerii. Tolik malířských technik, různých vzorů použitých na sloupech, bohatství nástěnných i nástropních maleb, vitrážová okna, sochy, jemné řezbářské detaily na kazatelně a další prvky tvoří nepředstavitelnou nádheru. Však se na výzdobě podílel např. Josef Mánes, František Ženíšek a další umělci, kteří patřili ke generaci tvůrců Národního divadla.

Během minulého režimu byl tento skvost neudržován a chátral. K jeho znovuzrození došlo až po velké povodni, která osudného roku 2002 zničila velkou část Karlína a tato čtvrť připomínala něco jako hrůzostrašný válečný film o vybombardovaném městě. Nechci více připomínat ten smutek, ale naopak vyzvednout úsilí věnované obnově Karlína, včetně výše zmíněného kostela. Jeho generální rekonstrukce začala hned v roce 2002 a dokončena byla po pěti letech. Roku 2007 se tento kostel sv. Cyrila a Metoděje ukázal v plné kráse, kterou jsme nyní viděly konečně i my dvě. Pro mnoho Pražanů to asi není žádné novum, ale všem kdo tam nebyli (i mimopražským), doporučuji nenechat si ujít tento úžasný zážitek. Pokud z jakéhokoliv důvodu tam nemůžete přijít nebo přijet, tak vám možná udělá radost aspoň několik mých fotek.

U projektu „Do stovky" si můžete turistiku zpestřit i nějakým kulturním zážitkem.