Můj největší prázdninový zážitek - plavba na raftech po Labi
Za svůj poměrně dlouhý život už jsem toho opravdu zažila hodně. Převažují zážitky příjemné, někdy i dobrodružné. Na seznamu nesplněných přání zůstal jen jeden můj velký sen - sjet si nějakou řeku na jakémkoliv plavidle. Skoku padákem, letu na rogale a bungee jumpingu jsem se vzdala dobrovolně.
Když nás náš zeť Vašek pozval na návštěvu do Děčína a sdělil nám, že pro nás má dárek v podobě plavby na raftech po Labi, měla jsem velkou radost.
Máme dvě dcery - jednu u nás v Holešově, a ta, když nám svěřovala své tři kluky - naše vnuky Andreje, Míšu a Marečka, souhlasila, že se plánované plavby můžou zúčastnit také. Druhá dcera, která žije již více než dvacet let v Děčíně, tak ta má dvě děti - puberťáky. Matěj, ten s námi nemohl jet. Chytá za HC Junior Děčín ve fotbalové brance, a měl zrovna důležitý zápas v Ústí. Patnáctiletá Zuzka byla silnou oporou týmu č. 1, ve kterém byla kapitánkou naše dcera Radka, a dalšími členy byl děda Mirek a vnuk Andrej. Kapitánem druhé lodi byl Venda, já jsem byla pověřena fotografickým zdokumentováním plavby a strčili k nám dva vnuky.
V sobotu ráno okolo deváté nastal ten den D. Podle předpovědi už mělo v Děčíně pršet, ale když jsme si ve vodáckém kempu pod velkým betonovým děčínským mostem vyzvedávali lodě, vesty a pádla, tak se zatím jen honily černé mraky. Byly nám předány instrukce k plavbě, museli jsme absolvovat bezpečnostní školení a kluci vyfasovali píšťalky (pískali před každou bójkou).
Začátek plavby nebyl vůbec jednoduchý. Na první lodi jeli skoro samí zkušení vodáci, u nás to jistil jen Venda. Navíc pokaždé, když jsem položila pádlo, že udělám snímek, tak se loď otočila o 360 stupňů. Mareček prohlásil, že v takovém blbém týmu, kde je babička, on jet nechce. Tak došlo k výměně posádky. Získali jsme Míšu, který už se od profesionálů něčemu přiučil, proto byl pro nás velkým přínosem. Pak zase otravoval Andrej, že on chce jet s dědou, tak se k nám zase vrátil ubrblaný Mareček. Mezitím se mraky zlověstně stahovaly nad děčínským zámkem a Nebíčkem na skále. Propluli jsme okolo proslavené, více jak šedesát let staré lodi Beskydy, zakotvené v přístavišti okolo starých polorozbořených přístavních budov, kde se natáčely TV seriály Cirkus Bukowski a Rapl. O kus dál jsme se ocitli pod železničním mostem, na kterém nad námi zrovna přejel nákladní vlak do Německa. Na řece bylo poměrně rušno, někteří vodáci se družili a připíjeli si na zdraví (nám nikdo nenalil, příště se musíme líp zásobit). Okolo nás proplula výletni loď Bohemia bez výletníků, která plula z Hřenska, jeden motorový člun a předjeli nás dva cizinci na parádní lodi s kolečkama.
Plavba dlouhá deset km měla trvat hodinu a půl a vylodit jsme se měli v Dolním Žlebu, kde si pro půjčené lodě měl přijel pronajímatel autem. Kousek za Děčínem se přihnal docela silný vítr a nebe se roztrhlo. Pršelo docela hustě, na řece se dělaly pořádné bubliny. Nás to ale nazaskočilo, měli jsem s sebou pláštěnky, a nejsme přece žádné máčky. Potom si to déšt rozmyslel a na půl hodinky ustal. Kousek s námi plaval u břehu i velký bobr a nad námi neustále kroužilo sedm velkých ptáků, asi šedé volavky. Klukům jsem řekla, že je to sedm krkavců, a když budou zase vymýšlet, tak si je odnesou pryč.
Kouzelná krajina podél řeky a zalesněné kopce se skalami nad řekou umocňovaly nezapomenutelný zážitek z plavby. Všechno ale jednou končí, zrovna, když jsem se naučila pořádně pádlovat, tak jsme museli zakotvit. V Dolním Žlebu už na nás čekal přívoz, kterým jsme se přeplavili na druhý břeh do vodácké hospůdky pod železičním mostem. Horká polévka, chlazené pivo a výborná malinovka nám přišla k duhu. Trhanec se šodó byla taková třešnička na dortu. Potom už jsme za hustého deště přešli na železniční stanici a vlak nás přepravil zpět do Děčína.
Na naši dobrodružnou plavbu po Labi budeme všichni dlouho vzpomínat a pro velký úspěch ji možná ještě někdy v budoucnu zopakujeme.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %