Již od dětství miluji vodu. Nevím, zda moje láska k ní vznikla při koupání v malém rybníce, u břehu s rákosím. kde jsme chodily rukama po dně a předstíraly, že umíme plavat. Nebo u potoka, který tekl na louce za sadem a my děti jsme na něm poznávaly jeho sílu, při marné snaze  zadržet vodu přehradou z drnů. Dnes v těch místech není ani rybníček či potok, nahradily je širé lány, škoda.

Vždyť lidská společnost si od pradávna zakládala svá sídla u vodních toků, bez vody není život možný. Studie amerických  vědců, publikovaná v časopise Scientific Reports, vysvětluje záhadu, proč bylo opuštěno hlavní město Mayů. Nacházelo se na území dnešní Guatemaly a v době jeho rozkvětu v něm žilo až 50 tisíc obyvatel. Pak bylo zcela opuštěno a vlády nad ním se ujala džungle. Chemickým rozborem usazenin v dávných, podzemních nádržích na vodu vědci zjistili, že voda byla znečištěna sinicemi  a obsahovala i rtuť. Dostala se do vody z rumělky, červené barvy, která se používala k nátěru stěn domů a byla u mayské společnosti oblíbená. Barvu vyráběli z minerálu sulfidu rtuťnatého. Při deštích se rtuť ze zdí vymývala a vsakovala do země.Tak se po delší  době dostala i do nádrží na vodu. Zhoršení zdraví si obyvatelé vysvětlovali pomstou svých bohů.

Díky vědě jsme pokročili ve vzdělání, ale k životnímu prostředí jsme někdy stejně lhostejní a děláme, že se nás to netýká.                                        Naše země je krásná, voda ke krajině patří, je její ozdobou. Nemáme sice moře, vodní  plochy máme skromnější, ale pramení u nás mnoho řek. Važme si jich a chovejme se k nim alespoň tak citlivě, jak to dokázali do první poloviny 20. století naši předkové.