Nápad navštívit Mariánské Lázně jsem dostala na začátku letošního roku. Zbývalo přesvědčit manžela, a to nebývá nikdy tak jednoduché. Ale podařilo se, mé argumenty ale nakonec převážily. Oba jsme tam nebyli již desítky let, tak proč se tam znovu nepodívat? Do Mariánských Lázní to máme dost daleko, z našeho bydliště musíme přejet skoro celé Čechy. Cestu autem jsme absolvovat nechtěli, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme z Pardubic Pendolinem. Do našich plánů sice zasáhl koronavir, a tak jsme dvakrát museli termín posunout, ale nakonec se to podařilo. Byli jsme tam v druhé polovině června. Tahle týdenní dovolená se nám moc líbila. V hotelu jsme se cítili příjemně, personál byl velmi vstřícný. Procedury probíhaly ve stejné budově a v suterénu hotelu jsme měli k volnému použití menší bazén a saunu. 

Po celou dobu jsme měli hezké počasí, tak jsme většinu času trávili venku. Ve městě, v parcích, procházkami po lázeňských stezkách, návštěvami pramenů a výlety do okolí. Během toho jsem načerpala spoustu informací a udělala i pár fotografií, o které bych se chtěla s vámi podělit. Třeba to bude pro vás zajímavé, nebo dokonce inspirující.

Nejdřív něco málo z historie města. Léčivé účinky pramenů v této oblasti byly známy už ve středověku, ale samostatná obec Mariánské Lázně vznikla až začátkem 19. století a v roce 1818 byla vyhlášena veřejným lázeňským mistem. Mezi lety 1817 až 1823 vyrostlo za finanční podpory kláštera v Teplé z bažinatého údolí mezi kopci půvabné město plné parků a lázeňských domů. Během 19. století zažily Mariánské Lázně obrovský rozmach. Byly povýšeny na město, navštěvovalo je plno známých osobností. Postupně přibývaly nové lázeňské budovy, hotely, kolonády, z Mariánských Lázní se staly lázně světového významu.

Hlavní kolonáda

A jak to vypadá v Mariánkách dnes? Město je upravené, čisté, přívětivé, laděné do žluté a bílé barvy a doplněné spoustou svěží zeleně. Hlavní barvy města respektují i trolejbusy, které zajíždějí do lázeňské části. Jsou totiž nepřehlédnutelně zářivě žluté. A jízdu lze kupodivu zaplatit i normální bankovní kartou. Lázeňská část města se rozkládá zjednodušeně řečeno kolem jedné hlavní ulice, která se případně jmenuje Hlavní třída. Ta je převážně z jedné strany lemována výstavnými hotely a lázeňskými domy, na druhé straně se celým údolím vine lázeňský park, kterým protéká Úšovický potok. Na Hlavní třídě a v jejím nejbližším okolí fungovala v době našeho pobytu už většina hotelů, restaurací a kaváren. Horší to však bylo o kousek dál. Řada hotelů a provozoven byla zavřená, pár se snažilo udržet aspoň omezený provoz. Návštěvníků bylo poskrovnu, převážně tuzemských. Sem tam byla slyšet ruština nebo němčina. Kulturní akce byly omezené, ale koncerty se už zvolna rozbíhaly. Nám to ale moc nevadilo, trávili jsme většinu času venku v přírodě. 

Horní část Hlavní třídy

K lázním patří samozřejmě léčivá voda. V mariánskolázeňské oblasti je asi 100 pramenů, v samotném městě jich je 40. Minerální prameny jsou rozmanité, a tak slouží k léčbě nejrůznějších onemocnění - ledvin a močových cest, dýchacího a pohybového ústrojí, metabolických, gynekologických i onkologických onemocnění. Nejznámější prameny jsou většinou zastřešeny kolonádami, pavilony či altány.

Nejznámější (i když ne nejstarší) je Křížový pramen. Původně Slaný pramen dostal své jméno po dřevěném kříži, který byl postaven v blízkosti tohoto pramene. Najdete ho ve výstavném pavilonu hned vedle kolonády. Používá se u nemocí zažívacího ústrojí a látkové výměny. Do tohoto pavilonu jsou přivedeny i další prameny, takže slouží jako centrum pro pitné kúry. Zdobený lázeňský pohárek si můžete zakoupit na místě.

Křížový pramen

Rudolfův pramen vyvěrá v lukách v části města Úšovice, ale ochutnat ho můžete v centru lázní na hlavní kolonádě. Používá se k léčení močových cest, a protože má vysoký obsah vápníku, je doporučován i při osteoporóze. Tento pramen jsme pili nejčastěji, prakticky při každé vycházce směrem ke kolonádě. Má příjemnou chuť. Stáčí se do lahví a prodává se i v lékárnách.

Rudolfův pramen - altán je v současné době nepřístupný

Zajímavé jsou i Ambrožovy prameny, které se nazývají i Prameny lásky. Najdete je v parku pod Centrálními lázněmi. Používají se při chudokrevnosti a k léčení močových cest.

Ambrožovy prameny

Ferdinandův pramen byl jedním z prvních objevených pramenů. Nachází se v části města Úšovice a dostanete se k němu pohodlnou procházkou lázeňským parkem. Používá se pro uhličité koupele a pitné kúry.

Ferdinandův pramen

Karolinin pramen byl objeven v roce 1808 a dostal své jméno na počest manželky tehdejšího císaře Františka I. Najdete ho v Karolinině pavilonu na kolonádě. Používá se při léčbě urologických onemocnění a ledvinových kamenech.

Karolinin pramen

Lesní pramen se původně nazýval Větrový, protože způsoboval mírné nadýmání. Nachází se v pavilonu u Třebízského potoka v horní části Mariánských lázní.  Používá se k pitné kúře a inhalacím. Pavilon byl v době naší přítomnosti uzavřený.

Lesní pramen

Zpívající fontána je jedním z nejznámějších a nejvyhledávanějších symbolů Mariánských Lázní. Byla postavena v letech 1982 až 1986 při rekonstrukci promenády, autorem návrhu je architekt Pavel Mikšík. Poprvé se fontána rozezněla 30. dubna 1986. Autorem první hudební skladby pro fontánu byl Petr Hapka (nedaleko fontány stojí i jeho busta). Fontána hraje v sezóně denně od 7 hodin v každou lichou hodinu. Večer ve 20 a 21 hodin je projekce s barevným osvětlením. Skladby se pravidelně střídají, každou sezónu jsou přidávány i nové skladby. Od letošní sezóny se hrají i Gottovy písně "Být stále mlád" a "Srdce nehasnou". Osobně jsem si byla poslechnout fontánu několikrát s různými skladbami. Po každé to byl příjemný, povznášející zážitek. Jen barevnou projekci jsem neviděla...

U zpívající fontány (před projekcí)

Skalníkovy sady - hlavní trasa

Skalníkovy sady - využití vody

Římskokatolický kostel Nanebevzetí panny Marie na Goethově náměstí byl postaven v roce 1844-1848. Pohled ze zadu.

Pravoslavný kostel sv. Vladimíra byl postaven na požadavek ruské klientely a slavnostně otevřen v roce 1902. Je postaven v rusko-byzantském slohu a bohatě vyzdoben ikonami ze 17. století. Přístupný je celoročně, jen si k němu musíte z Hlavní třídy vyšplhat do poměrně příkrého svahu.

Kostel sv. Vladimíra

Město láká k návštěvě i mladé návštěvníky, rodiny s dětmi, cyklisty. Zajímavou atrakcí je třeba park Boheminium, kde je více než 70 zmenšených kopií známých českých staveb. Park je na vrcholu kopce Krakonoš nad Mariánskými Lázněmi, dostat se sem můžete kabinkovou lanovkou, pěšky či na kole. Kromě miniatur jsou zde i roztomilí malí poníci, dětské hřiště a občerstvení.  Pro cyklisty je v okolí města řada značených cyklistických stezek, podle kopcovité krajiny odhaduji, že jsou docela náročné. Nedaleko Mariánských Lázní je i golfové hřiště. 

 Z parku Boheminium

V Mariánských Lázních je krytý bazén, v létě je v provozu přírodní koupaliště Lido. Najdete ho až na okraji města. Dostupné je i místní dopravou. Na koupališti je občerstvení, půjčovna loděk a dalšího vybavení, upravená písčitá pláž i oddělená část pro nudisty. 

Přírodní koupaliště Lido 

Co mě v Mariánských Lázních nejvíc překvapilo? Zejména často a vtipně deklarovaný vztah města k zajímavým osobnostem, které město v minulosti navštívily. Nejznámější osobu spojenou s Mariánskými Lázněmi jistě poznáte na následující fotografii. Zde je se svojí láskou Ulrikou.

??? 

Nepřehlédnutelné je i sousoší monarchů, které oživuje Skalníkův park blízko Hlavní třídy. Je dílem mariánskolázeňského patriota Vítězslava Eibla a bylo slavnostně odhaleno v roce 2014 u přiležitosti 110. výročí setkání rakouského císaře (a českého krále) Františka Josefa I. a britského krále Eduarda VII. v Mariánských Lázních. Sochy jsou v životní velikosti a jsou stále středem pozornosti kolemjdoucích. Občas jsem si v jejich blízkosti sedla na lavičku s knížkou a pozorovala ten cvrkot kolem nich. Monarchy obdivovali lidé bez rozdílu věku. Dokonce rodiče tu často vysvětlovali dětem, o koho jde, takže měli příležitost nenápadně zabrousit do historie.

Sousoší monarchů  

Ve městě je také tzv. Stezka spisovatelů. Není to ale cesta v pravém slova smyslu, je to jedenáct nápaditých panelů rozmístěných na různých místech města. Každý z nich je věnován některému z českých či zahraničních spisovatelů, který kdysi pobýval v Mariánských Lázních. Z panelu se můžeme dozvědět, ke kterému místu ve městě měl vztah a proč, ale další zajímavé informace o autorovi a jeho díle. Další informace můžete získat prostřednictvím QR kódu staženého do mobilu. K dispozici je také elektronický kvíz na toto téma. Stezka spisovatelů vznikla roce 2017 v souvislosti s životním jubileem Vladimíra Párala, který žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních.

Co mě zklamalo? Rozhodně to byla rozhledna Hamelika. Kdysi možná byla výletním cílem návštěvníků, ale dnes stojí  uprostřed vzrostlého lesa a není z ní téměř nikam vidět. Navíc přístupová cesta k ní je velmi krkolomná, částečně zničená při svozu těženého dřeva. A pak mě zklamaly obchody na Hlavní třídě v centru lázní, mají je pronajaté převážně Vietnamci a jsou to nepřehledná skladiště textilu. 

Co jsme nestihli navštívit? Bylo toho dost, ale lituji, že jsme nebyli na Kladské s rybníkem a loveckým zámečkem v centru chráněné krajinné oblasti Slavkovský les nebo třeba v klášteře premonstrátů v Teplé. Tam bych se ještě někdy podívat chtěla. 

Zdroj informací: oficiální stránky města Mariánské Lázně