Je to přirozené, do vyššího věku se dostává generace žen, která už není zvyklá k mužům vzhlížet jako k pánům tvorstva a čekat na výplatu, kterou přinesou. Jsou to ženy, které celý život pracovaly. Řídí auta, mají vlastní bankovní účty, nezřídka jsou rozvedené, zvyklé se postarat o sebe i o děti. Pamatujete na scény z filmu Kristián, ve kterém Nataša Gollová coby oddaná manželka Oldřichu Novému podávala bačkůrky, když přišel domů? Tak takových žen je čím dál méně i mezi těmi vyššího věku.

"Nedávno mě překvapilo, jak se babička chová k dědovi," říká dvacetiletá studentka Monika. "Děda se normálně zeptal, jestli si nedáme kávu a babička na něj vyjela. Řekla, že si ji má připravit sám, že není jeho služka a že si má uvědomit, že v dnešní době už ženy neobskakují muže. Seděla jsem tam jako opařená, myslela jsem, že spolu pěkně vycházejí. Děda mi pak se smíchem vysvětlil, že babička ráda surfuje na stránkách různých feministických spolků a s kamarádkami řeší gender problematiku," vypráví.

Děda se tomu směje, rodina je zaražená. Babička, třiasedmdesátiletá Jitka k tomu říká toto: "Celý život jsem měla pocit, že musím sloužit své rodině a ještě k tomu chodit do práce. Tak mě doma vychovali. Teprve před lety se mi otevřely oči a závidím dnešním mladým holkám, že si dělají, co chtějí. Když chce někdo kávu, ať si ji uvaří. Když není doma co jíst, proč bych měla jít na nákup já? Ať jde muž. Chci to takhle zavést aspoň na ten zbytek života, který mi zůstává," vysvětluje.

"Ženy jsou samostatnější, čím dál více vzdělané, jsou samostatnější i ekonomicky, takže jsou schopny, byť třeba nerady, žít samy," připomíná psychiatrička Tamara Tošnerová, autorka knihy Jak si vychutnat seniorská léta. "Na druhé straně by žena stále ráda pod vlivem tradičně chápané mužské role k muži takzvaně vzhlížela. Až do smrti by ho chtěla vnímat jako oporu. Realita je však jiná," říká. Ano, realitou je chaos v tom, co ženy i muži od partnerů a partnerek vlastně očekávají.

Další typický příklad je pár šedesátníků z Ostravska. On býval středoškolský profesor, ona prodavačka. "Muž byl u nás vždy ten moudřejší, vzdělanější, rozhodoval. Já byla ta upravená, obětavá, ale obyčejná prodavačka, kterou on celý život vede, poučuje a řídí. Když manžel onemocněl, začal být protivný a panovačný. Přestože mu lékař zakázal řídit auto, odmítá abych řídila já a všude nás musí vozit dcera. Často jsem od něj slyšela větu: To nezvládneš, to neumíš," vypráví. 

A tak se začala chovat tak, aby jemu, sobě i okolí dala najevo, že zvládne vše. Že vlastně manžela nepotřebuje. Chodí do spousty kroužků, na výlety s klubem turistů, její domácnost poněkud zchátrala. Muž chodí dvakrát týdně na obědy do nedaleké jídelny, většinu času tráví každý ve svém pokoji. Jejich vztah je v penzi na bodu mrazu. "Chovám se tak, jak se dříve chovali muži," shrnuje dotyčná. 

Potíž je v tom, že mnohé mladé dámy, které dosáhly nejvyššího bodu samostatnosti, vydělávají spoustu peněz a žijí tak, jako dříve žili muži, nejsou až tak úplně šťastné. Vznikla armáda single žijících třicátnic, které nemohou najít toho pravého muže, se kterým by chtěly založit rodinu. A řada single mladých mužů tvrdí, že nemohou najít tu pravou ženu, protože se mnohé z nich chovají jako chlapi. A oni by tak rádi křehkou bytost, která k nim vzhlíží a potřebuje ochránit.

Těžko říct, jaké vztahy k sobě ve stáří budou mít tito dnešní třicátníci, ale že gender problematika se už týká i seniorů, je jasné. Takže mnoho mladých lidí ještě asi čeká velké překvapení, když zjistí, že jejich babičky se už dávno nechovají jako babičky z pohádek, které podstrojovaly dědečkům, ale že naopak dědové to teď mají pořádně těžké.