Krizové koronavirové dny trávím v Praze na sídlišti, i když bych byla raději tam, kde to mám v tuhle dobu nejraději. Na mé chaloupce, na zahradě, kde bych opečovávala kytičky a byla s mými nejmilejšími. Ať se nám už konečně vyhýbá ta koronavirová potvora a můžeme chodit do přírody, kam se nám zachce a trávit čas, s kým chceme.

Ale je nouzový stav, a tak se toulám okolo baráku. Pojďte se se mnou projít a uvidíte, že to není tak hrozné, žít v Praze a nebýt alespoň trochu v přírodě. Žiju na sídlišti na okraji Prahy, a tak přemýšlím ráno při snídani, kam vyrazím. Znám to tu opravdu dobře, vždyť tu bydlím už 46 let.

Připravuji si batoh se vším potřebným. Peněženku, co kdyby, doklady, brýle na čtení i proti slunci, lahvičku s pitím a hlavně foťák. Roušku mám připravenou, tak mohu vyrazit. Jo a na roušku používám složené šátky bez šití, má jich hodně, gumiček také a po složení jsou několikavrstvé.

Projdu nejdříve sídlištěm kolem rybníčku s kachnami. Po cestě se zastavím u narcisové louky a pokračuji k lesu. Je to vlastně Ďáblický háj, ale pro nás zkrátka Ďáblický les. Bydlela jsem od malička nedaleko a chodili jsme s družinou do těchto míst, kde byly v té době jen pole a louky.  

Ďáblický háj je parkově upravený smíšený les, který se rozkládá na území Ďáblic a Kobylis na kopci Ládví mezi čtvrtěmi Kobylisy, Horní Chabry a Ďáblice. Malá část území nedaleko vrcholu kopce je chráněna jako přírodní památka Ládví.

Hvězdárna Ďáblice se nachází na vrchu Ládví na buližníkovém útvaru v nadmořské výšce 328 metrů a má dvě kopule pro pozorování.  

Vracím se lesem k Ďáblickému hřbitovu a pomalu se blížím k domovu. No, řekněte, nebyla to hezká vycházka kolem baráku?

Použila jsem informace z internetu a mé fotky jsou vlastní.