Dočetla jsem se, že prý dušička vracející se na tento svět si sama dobrovolně vybírá rodiče. Opravdu věřím, že dušičky nikde nemizí, ale že si chodí zpět napravit své hříchy z minulých životů. Jak k tomu ale přijdou matky, které tyto dušičky použijí a někdy zneužijí?

Matce se narodí roztomilé dětátko, matka je ráda, většinou se hned zamiluje, ale netuší, že dětátko ji hodlá zkoušet. Dokud není samostatné a je na matce závislé, tak nic nepodniká. Jakmile však začne mluvit a roste, už svou matku zkouší z mateřství. Leccos se mu přestává líbit. Matka někdy nedělá, co dětátko žádá a to je přece špatné. Dítě začíná zlobit a provokovat a zkouší, co tato osoba vydrží.

Matky se většinou drží návodu, jak mít své děti rády, jak jim pomáhat a odpouštět. Je pravda, že i matka není dokonalá, protože je jenom člověk a ani na její úlohu není návod. Své dítě, i přes svoji a jeho nedokonalost, ale stále miluje. S tím se nic nedá dělat. Děti zlobí, odmlouvají, ale matka je stále omlouvá. Je to moje dítě, musím mu odpouštět. Dítě ale málokdy matce odpustit umí. Myslí si, že na to má právo. Ona je tady přece kvůli němu, tak se má snažit.

Matka se tedy snaží, ale někdy je to stále málo a požadavky stále rostou. Některé dítě se zklidní a asi jeho karma z minulého života ho nenutí tolik provokovat. Některé dítě si udělá svoji představu, jak má matka vypadat a na této své představě trvá. Nevadí mu, že i ono se do matčiných představ někdy nevejde. Pak dítě zjistí, že mu matka vlastně nevyhovuje, že stojí na svých nohách, život si zařizuje sama a né podle jeho pravidel. Matku do života přestává potřebovat a snaží se ji odsunout. Matka se musí vyplácet a když ne, pryč s ní. Je stará, má i svůj názor na život a to není pro dítě dobře.

Dítě si tedy vytváří svoji rodinu, kterou upřednostní. Nepotřebná matka odchází a protože je pořád příčetná, vnucovat se nemíní. Dítě miluje stále, protože je to její úděl. Se srdcem zlomeným se odplíží a zpovzdálí sleduje, zda její milované dítě nedoplácí na dušičky, které si vybraly jeho. Asi se mu to vrátí, protože i Boží mlýny... Běda těm matkám, které si nepoučené duše vyberou příště. A hlavně milé matky od dětí nic nechtějte, to by je obtěžovalo přespříliž a stejně mají dojem, že vám nic nedluží. To přece jenom dlužíte vy jim.

S tímto pocitem tedy umíráte a jenom se modlíte, abyste se na tento svět už nemusely vracet.

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.