Není vhodné darovat karafiáty. Jeden z hodně rozšířených mýtů. Vychází ze skutečnosti, že karafiáty bývaly nejčastěji používanou kytkou v dobách komunismu. Mávalo se s nimi v průvodech, soudružky je dostávaly od soudruhů na schůzích. Po politických změnách v roce 1989 to karafiáty pěkně odskákaly, staly se symbolem zatuchlosti, schůzování, zkrátka doby minulé. Jenže ony si to nezaslouží a mnohé ženy to vědí. Je naprostý nesmysl, že každá starší dáma má karafiát spojený se vzpomínkami nepříjemnými. Ale hlavně, karafiáty jsou krásné. A kolik jich je barev a druhů. Červené, bílé, růžové, oranžové, strakaté, velkokvěté i drobné. Karafiáty si zkrátka svou špatnou pověst nezaslouží. Jistě, několik červených karafiátů s asparágusem může u některých lidí evokovat spíše pohřeb nebo komunistickou schůzi, ale krásná velká kytice drobných růžových karafiátů se přece nemůže někomu nelíbit.

Kytka se vybírá podle věku obdarované. Proboha, proč? Kdo to vymyslel? Proč existují návody, že je pro starší ženy vhodné volit kytice decentní, z květů tmavých barev, zatímco pro mladé ženy je lepší vybírat květiny světlé, hodně barevné? Proč by osmdesátiletá dáma nemohla dostat pestrou kytici složenou z narcisů, frézií, hyacintů a tulipánů? Kytice se má volit podle toho, jaké má obdarovaná květiny ráda. Když to dárce neví, může se řídit roční dobou a nechat si udělat kytku z květin, které právě mají sezónu. „Nemyslím si, že je nutné rozlišovat, zda je žena mladá a proto jí kupovat veselé květy v několika barvách, nebo je žena starší a proto se musí spokojit s temnějšími tóny. Myslím, že takto byste mohli dát velmi netaktně najevo to, co se najevo nedává, tedy věk ženy,“ říká Daniel Šmíd, lektor etikety. A dodává: „Zvolte květy, které se vám líbí, případně víte, že je má dotyčná ráda.“

Nesmí se dát sudý počet květin, ten patří na pohřby. Není tomu vždy tak, zejména, když jde o narozeniny. Proč by dáma, která slaví padesátku, neměla dostat padesát růží? „Spousta lidí se domnívá, že když má žena dvacet, třicet, padesát, šedesát, že jí nemohou dát kytici, která má tento sudý počet květů. Ale ona má přece tolik roků a musí dostat tolik růží,“ říká další odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Nehodí se darovat kytku v květináči. Na návštěvu, k narozeninám či jiné oslavě mnozí lidé považují za nevhodné přinést květiny v květináči. Často se říká, že darovat se musí květiny zásadně řezané. No pozor, jsou ženy, které mají zahradu plnou svých vlastních květin, kytice jim není až tak vzácná, baví je zahradničit, jejich okna jsou plná květináčů. Mnohým takovým udělá naopak radost další zajímavý přírůstek do jejich sbírky. Mnohé ženy květiny tak milují, až říkají, že jim je těch nařezaných líto, že raději mají ty v květináči, o které se pak mohou dlouho starat a dělají jim tak radost mnohem déle. 

Barva květin mnohé naznačuje. Ano, je to tak, ale není třeba se tím striktně řídit. Jestliže kolektiv v práci ví, že šéfová miluje rudé růže, klidně jí je může k narozeninám dát a nemusí mít obavy, že je nevhodné nadřízené dávat kytky, které jsou považovány za vyjádření lásky. Žena, která má ráda růže, má prostě dostat růže. Také není od věci si všímat, jaké barvy dotyčná preferuje. Jestliže často nosí růžovou barvu, třeba jí udělá radost romantická kytice z různých druhů růžových květin. Jestliže nosí minimalistické oblečení a v podstatě ji nikdo neviděl v ničem jiném než bílém tričku nebo černém svetru, třeba více ocení jednoduché bílé či tmavé tulipány bez jakýchkoli ozdob.

Na kytici se nesmí šetřit. Záleží samozřejmě na příležitosti. Jestliže jde o vysoce formální oslavu, není vhodné přinést tři ušmudlané gerbery koupené u nejbližšího stánku. Ale zároveň může ženě udělat větší radost ručně natrhaná kytice. Kdo má zahradu, umí květiny vázat a má vkus, vůbec se nemusí bát udělat třeba kytku z květů hortenzie. Stejně tak může překvapit a potěšit obrovská kytice lučního kvítí převázaná slámou, pokud dárce ví, že je určena ženě, která má ráda přírodu a na luxus si moc nepotrpí.

U darování květin totiž platí, že více než hodnota kytice nebo příležitost, u které je darována, je důležité to, co dárce svým gestem vyjadřuje. Jestli jen předává pár povadlých chudinek, protože se to tak prostě dělá nebo zapřemýšlel, dal si práci s výběrem, nenechal se svázat předsudky a mýty a opravdu chtěl udělat tou kyticí radost.