PŘIBYSLAV

Nově zrekonstruované nádraží
krásně září čistou bělobou.
Patrně městu na něm záleží,
stalo se právem jeho ozdobou.

Půjdete-li směrem k náměstí,
zaručeně se vám poštěstí
potkat Jana Žižku na koni,
palcátem o respekt žadoní.

Busta Borovského Karla Havlíčka
mi správně a včas připomněla,
že značek bych si všímat měla,
kudy vede Havlíčkova cestička.

Ještě mám také zajímavou pozvánku
do Hasičského muzea na zámku.
Při prohlídce nejrozsáhlejší expozice
dozvíte se informací mnohem více.

Kdyby vám náhodou již vytrávilo,
tak koukněte, co se pro vás uvařilo
v restauraci penzionu U Kubínů,
a Fontána má zákusky a kafírnu.

Po občerstvení dojděte skoro povinně
k rodnému domu Stanislava Bechyně.
Známý konstruktér odvážných mostů
poctami přinesl slávu i svému městu.

Teď už mne značky vedou ke hřbitovu,
ale před ním odbočit mám s kopce dolů.
Chvilku si vykračuji malebnou přírodou,
avšak zničené lesy již se chlubit nebudou.

Jdu proti proudu Doberského potoka,
k cíli jsou tři kiláky – odhaduji od oka.
Název místa, zvaný Plaček, podivný se zdál -
tam zesnulého Žižku bojovný lid oplakal.

Z lesa vás značka nasměruje do silnice
až k mohyle husitského vojevůdce.
Podstavec tvoří darované kameny,
 z různých měst sem byly svezeny.

Odkud byly, dočtete se na každém z nich,
neprohlédnout je důkladně, byl by hřích.
Sluníčko již pomalu schyluje se k západu,
připravilo mi pro dnešek dobrou náladu.

Již se vracím po silnici k vlaku zpět
a na Přibyslav se mi chce ódy pět.