A to se stalo při celkem nevinném štrapicírování kolem Řípu, který mám probrouzdaný nejen prstem po mapě, ale na vlastní nohy. K Řípu se sbíhají barevné čárky turistických cest ze všech stran. Vesničky pod Řípem jsou startovními body nahoru na horu Říp v barvě modré, žluté a červené.

Po spojených barvách červené a modré z Krabčic-Rovného jste se se mnou alejí stoletých lip prošli už mnohokrát. Po modré mladou alejí Praotce Čecha z Ledčic loni (Alejí Praotce Čecha na Říp). A najednou jsem nevěřícně zírala do mapy, kde u červené čáry stojí: Poutní cesta Blaník-Říp. Jak je možné, že jsem si jí nikdy nevšimla? Odpověď je docela jednoduchá - tato poutní cesta byla slavnostně otevřena v říjnu 2019. Začíná v Louňovicích pod Blaníkem a vede přes Český Šternberk, Sázavu, Kouřim, Sadskou, Starou Boleslav a Mělník až na Říp. Celá měří 190 km. Já žiji pod Řípem, a tak jsem se rozhodla aspoň kousek této poutní cesty projít a seznámit vás s ní. Za Den D k projití prvního úseku jsem si vzala 1. březen, první den meteorologického jara. Počasí vypadá slibně, tak beru svačinku a vyrážím.

První úsek začíná, jak jinak, než na úpatí Řípu. V roce 2017 tu kardinál Dominik Duka u pramene Hamlouf vysvětil boží muka sv. Huberta. Cesta pokračuje mladičkou alejí do Ctiněvsi, kde se každoročně koná Pouť Českého Anděla. Ctiněves je jednou z obcí, kde se obrozenci marně snažili najít hrob Praotce Čecha. Kdo ví, možná tu někde přece jen praotec spočívá, jen o tom nevíme. Ve Ctiněvsi na návrší stojí půvabný bílý kostelík sv. Matouše s hřbitůvkem a dvěma památnými stromy, jírovcem a lípou. Jak je mým zavedeným zvykem, okouzleně jsem vyšla na kraj vesnice k polní cestě a dívala se po červené značce. Nebyla ... musela jsem se vrátit a ven ze vsi zahnout úplně jinudy. Z polní cesty se pod načechranou oblohou objektivem foťáku loučím se vzdalujícím se Řípem. Cesta vede mezi poli a po nějaké chvíli mizí v lese. Stále je na co se dívat. Krátkou odbočkou z cesty se dostávám k málo známé zajímavosti, ukryté v lese nad obcí Jeviněves. Jsou jí terénní pozůstatky hradu Jevín, založeného ve 13. století. Za vlády Karla IV. byl jako sídlo loupeživého rytíře dobyt a pobořen. Máte zde velký prostor pro fantazii, můžete se zamyslet a představovat si, jak asi hrad mohl vypadat. V tomto místě vede cesta strmě dolů do Jeviněvsi a s lesem se pro dnešek rozloučíme.

V Jeviněvsi mají rybníček, zvoničku a historickou vodárnu přímo ve vsi. Bydlí zde i vtipálci. Co jsem vůbec nevěděla, to je to, že za vsí se na jižní stráni rozprostřela vinice.

Od rozcestníku zbývají do cíle první  etapy v Mlčechvostech 3 km. Otvírají se mi pohledy na vinici za mnou, Mělník severním směrem a v dálce se rýsuje Bezděz. Při chůzi předjarně rozblácenou polní cestou v otevřené krajině mi vítr notně bez použití líčidla načervenil tváře a provětral bundu.

Co mě zaráží, to je absence živé přírody. Kromě stádečka srn, které se mi zjevilo v hledáčku při focení posedu v dálce, jsem neviděla zajíce, bažanta ... 

Vím, že v Mlčechvostech leží vlaková zastávka trochu stranou vesnice, a tak procházím vsí a dvakrát se mi podařilo ulicí vyjít za ves, koleje nikde. Už už jsem měla strach, že mi vlak ujede, když se zjevily dvě dívky na koních! a ty mi poradily třetí, správnou cestu. Íhahahá, to byl krásný výlet!

Fotek je nějak víc než obvykle, ale já nějak nevím, kterou smazat :)

Podle mapy tento výlet měří 11 km, mně s různými mými chtěnými i nechtěnými odbočkami aplikace v telefonu ukázala, že jsem našlapala rovných 15 km.