Pocta rodnému Kolínu

Část 3. - významné osobnosti, jež jsou spojeny s Kolínem

Tato část je věnována významným osobnostem, které jsou spojeny s Kolínem a jeho okolím. Napočítáme jich vcelku dost. Některé jsou více, některé méně známé. Tak připomenu ty, které jistě budete dobře znát i vy, ale zmíním i ty, co jsou, nebo možná byly historií opomíjeny.

nar. 1360 Štěpán z Kolína, kazatel a správce Betlémské kaple.
Byl přítelem mistra Jana Husa
nar. 1531 Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybníků
nar. 1796 Jean Gaspard Debureau – světový představitel pantomimy, dodnes se v Kolíně pořádá festival pantomimy. V Kolínském muzeu je zřízena jeho pamětní síň.
nar. 1802 Vincenc Morstadt-malíř

Z Kolína pochází významný rod bankéřů Petschků. Zakladatel rodu Mojžíš se v Kolíně usadil jako zbohatlý handlíř. Jeho synové Julius 1856 a Ignaz 1857 oba narozeni v Kolíně, založili v Praze bankovní dům - Pečkův palác

K největším mužům, kteří Kolín proslavili po celém světě, patří František Kmoch. Narodil se 1848 v Zásmukách, ale celý život prožil v Kolíně, až do své smrti působil jako dirigent, skladatel, učitel hudby. Zemřel 1892 v Kolíně

nar. 1859 Karel Leger, básník a spisovatel, který celý svůj život spojil s Kolínem
nar. 1864 v Kolíně se narodil Josef Svatopluk Machar, revoluční básník
nar. 1867 Václav Radimský, světově známý malíř, žil ve Francii.
Kolínská radnice mu vděčí za triptych – tři rozměrná plátna, zobrazující pohledy na Kolín, umístěná v čele svatební síně
nar. 1883 Otokar Fischer, básník, vědec, překladatel hlavně Goetha, Villona, Shakespeara, Puškina
nar. 1886 Rudolf Kremlička – největší malíř českého moderního umění
20.století
nar. 1896 Jaromír Funke – zakladatel české moderní umělecké fotografie
nar.1896 Josef Sudek – mistr české umělecké fotografie

Shora uvedení se v Kolíně narodili a nejvíc město proslavili

Dále to byli i ti méně významní, kteří se v Kolíně narodili, zde i žili, tak jmenuji jen namátkou:
1875 Terezie Brzková - herečka
1885 Alois Vlasák – nástupce Fr. Kmocha
1901 František Krátký – fotograf
1904 František Vít Blažek – malíř
1923 Ludmila Dvořáková – operní sólistka

Dále uvádím namátkou ty, kteří se v Kolíně nenarodili, ale město jim bylo třeba jen nakrátko domovem:
Antal Stašek, spisovatel
Bedřich Hrozný, akademik
Jaromír John, spisovatel
Jožka Kraťochová, malířka

Milí čtenáři, tyto osobnosti kolínské historie, ať už jsou to spisovatelé, básnící, malíři, učenci, jsou nerozlučně s Kolínem spjaty a Kolín je právem na ně hrdý.

Zahrnu mezi ně i ty bezejmenné, kteří položili svůj život za první světové války. Ale hlavně i ty, jež neváhali položit své životy za svobodu a osvobození naší země od fašistů během II. světové války, ať již na evropských bojištích, či byli za svoji odbojovou činnost popraveni či umučeni v koncentračních táborech. Bylo jich víc než dost.

V současné době znám i několik dalších žijících osobností, které jsou spjaty s Kolínem, žijí zde, pracují, nebo jsou již na odpočinku. My Kolíňáci jsme na ně dost pyšní. Bohužel, jména nezveřejňuji, nedisponuji jejich souhlasy.

Nemohu nezmínit i stovky těch, kteří svou každodenní prací se podíleli na rozkvětu našeho města, co se týká bytové výstavby města, k nim patřil i můj tatínek, pracující na významné pozici v Průmstavu. Mnoho dalších pracovalo na vybudování významných podniků, jako byly Koramo Kolín, Tatra Kolín, Tesla, Lučební závody, Draslovka, Frigera, Strojobal a další. Ty svojí výrobou vyzdvihly Kolín do pozice jednoho z důležitých průmyslovýh měst nejen v Polabí, ale město se stalo i významným  průmyslovým centrem na úrovni republiky. Bohužel, dnes již řada z nich neexistuje, po revoluci byly zprivatizovány a posléze např. rozděleny, rozprodány, v nejhorším případě zavřeny a dnes jsou z nich jen ruiny sloužící bezdomovcům a  drogově závislým jako jejich útočiště.

Řada Kolíňáků se zasloužilo o rozvoj školství a  kultury ve městě a zejména i o rozvoj sportu. Řada dospělých svůj volný čas věnovala dětem, nejdřív v Pionýru, někteří pionýrem maskovali skautský oddíl a po revoluci pak už nestálo nic v cestě skauty veřejně přiznat a více je rozvíjet.

Město po staletí utvářeli lidé svojí prací a svými činy. Mohlo by se říci, že to nejsou významné osobnosti, já však dodávám, že jsou, ač jsou bezejmenní, jsou přesto významní, protože bez nich by Kolín nebyl Kolínem a to by byla pro historii velká škoda.

Závěr

A tím končím své  letmé pojednání o rodném městu Kolínu , které nosím stále ve svém srdci. Já už tu nebudu, jako tisíce z nás, ale město si bude žít dál svůj život. Bude se rozrůstat,tak, jak to po věky chodí – staří budou umírat a budoucí generace se bude rodit. Doufám, že i budoucí generace nezapomenou na jeho historii a budou ji mít v úctě a náležitě ji opatrovat a dokumentovat pro ty následující.

Labe bude i nadále majestátně protékat městem. Poznala jsem jeho pramen v Krkonoších, uzoučký proužek vody vyvěrající ze země, přes Pančavský vodopád. Ve Špindlu již vody Labe nabraly svižnosti, koryto se rozšířilo, jen není hluboké, zato plné kamení. Obrovské balvany jsou po staletí omlety vodou, jejich povrch hladí, v létě hřeje, v zimě je schován pod čepicí sněhu. V Kolíně pak Labe pomalu plyne v šíři i hloubce svého majestátního toku. Jen při jarním tání, nebo při velké vodě zlověstně pod mostem hřmí jeho vody, které jakoby  znaly moji lásku ke Krkonoším a  přinášely mi od nich pozdrav.

Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině...
Ano, budeš i nadále zde po staletí stát a rozvíjet se po obou březích Labe a já budu klidně spát svůj věčný sen na Zálabském hřbitově. Děkuji ti, moje rodné město, že jsem většinu života mohla prožít v tak krásném, historickém městě, které mě denně oblažovalo svými majestátními, historickými stavbami, které se nutně musely po desetiletí propojovat se současností. A tak to po staletí bylo a doufám, že i po staletí dál bude.
Město se mi měnilo za ta léta života před očima, i když musím říci, že některých starých, historických staveb mi bylo a je líto, že musely ustoupit panelové výstavbě, ale to je život. Existuje hodně starých fotografií na facebooku, které sleduji a děkuji v duchu těm, kteří je střežili po léta, jako největší poklad, pro další generace a dnes je pro nás všechny zveřejňují.

Vyznání mé...

Mé rodné město, na konci této jakési trilogie  se vyznávám z lásky k tobě. V tvém lůně jsem poprvé spatřila nejen tento svět, ale i krásný Polabský kraj s opěvovaným tokem Labe, spoustu krásných i zádumčivých míst v přírodě kol města, která duši hladí dodnes krásou přírody spojenou s tichem místa. Jako město s přiznačnými symboly má od nepaměti dozajista své genius loci.

Zamilovala jsem se do tvé historie, do historických staveb, které nám zde zanechaly předchozí generace a jimž se v dnešní době věnuje zvýšená pozornost. Historické dominanty mě denně uchvacovaly a uchvacují svojí majestátností a tím, že si člověk uvědomí, jak je  jeho život krátký v porovnáním se stářím těchto staveb.  Tyto stavby přečkají  ještě řadu generací a budou vypovídat o tom, jak se zde krásně na tu či onu dobu žilo.

Děkuji, že jsem až do svých víc jak padesáti  let, zde mohla se svojí rodinou v klidu a  lásce žít a že  i v rodné hroudě na konci svého života spočinu.

Sláva tobě, královské město Kolíne, ať žiješ pro nás i budoucí. Kolíne, buď těm, kteří zde chtějí zakotvit městem domovským a jejich dětem městem rodným, Protože jen tak, Kolíne, nebudeš nikdy zapomenut a budeš v našich srdcích žít věčně.....

Poděkování přátelům: Míra Lachec, Roman Šulc, Jarmila Štolbová, Bohuslav Boš, Pavel Klučar, Soren Christensen za poskytnutý fotografický materiál.
Dále použity foto z Wikipedie – především u osobností